V USA vymírají včely takovým tempem, že lidem hrozí nedostatek potravy!

Na University of Vermont zpracovali mapu rozšíření divokých včel na území USA. Ta ukázala jejich radikální úbytek, což znamená ohrožení americké potravinářské soběstačnosti. Nejen Američané, ale i v Česku jsme na malých opylovačích bezprostředně závislí. A i u nás mizí!

Podobně jako máme my úrodnou Hanou, tak Američané spoléhají na kalifornské Central Valley nebo tzv. „kukuřičný pás“ na středozápadě země, odkud „tečou“ základní suroviny pro výrobu potravin. Na samém závěru roku 2015 byly ve sborníku americké Národní akademie věd zveřejněny alarmující informace o úbytku včel právě v těchto oblastech.

„Výzkumný tým vedený vědcem Insu Koh na University of Vermont, odhaduje, že hojnost divokých včel klesla mezi lety 2008 a 2013 o 23%. Studie také ukazuje, že 39% zemědělských půd v USA jsou závislé na opylovačích - od jabloňových sadů po dýňové lány. Tam všude hrozí nesoulad mezi rostoucí poptávkou po opylení a klesajícím množstvím divokých včel,“ shrnuje výsledky výzkumu své univerzity Joshua E. Brown. "Většina lidí si myslí, že existuje jeden nebo dva druhy včel, ale v samotných USA je to 4.000 druhů," doplňuje ho Taylor Ricketts, profesor na UVM's Rubenstein School of Environment and Natural Resources. V minulých dekádách přišli nejen američtí včelaři o obrovské množství včelstev, což je ztráta jak pro ně osobně, tak zejména pro všechny, kdo pěstují plodiny potřebující opylovače. Včely mají pro zemědělství, potažmo pro spotřebitele, cenu miliard dolarů.

Existuje řešení?

Tým sedmi vědců ze tří univerzit vytvořil mapu americké krajiny s tím, že jako hlavní kriterium se stalo pětačtyřicet typů využití půdy, které získali ze dvou federálních databází. K tomu se ke každému typu půdy přidaly podrobné informace od čtrnácti odborníků na včelí ekologii – jak jsou jednotlivé oblasti vhodné pro divoké včely s ohledem na nabídku hnízdních a potravinových zdrojů.

Mapa ukazuje potenciál krajiny s ohledem na výskyt opylovačů z řad včel, což umožňuje další plánování, výzkum a rozvoj. „Nyní můžeme odhadnout, které oblasti jsou trpí největším poklesem hojnosti divokých včel a identifikovat ty oblasti, které si z hlediska potřeb včel zaslouží nejvyšší ochranu. Zároveň víme, které oblasti jsou z hlediska opylování důležitých rostlin nejohroženější,“ říká Insu Koh. Zjednodušeně řečeno, mapa ukazuje, kde se nevyplatí sázet, protože nebude mít kdo opylovat.

Česko to čeká taky...

I u nás se změny klimaty podepsaly na úbytku včel a čmeláků.„Opylovači jsou stále více uznáváni jako složky živé přírody poskytující zásadní ekosystémové služby… a čmeláci jsou jedním z nejdůležitějších opylovačů v severní mírných oblastech,“ píše se v úvodu knihy Climatic Risk and Distribution Atlas of European Bumblebees. To platí jak pro Severní Ameriku, tak pro Euroasii. Ti sice nejsou díky svým životním nárokům a cílenému lidskému chovu tak nápadní jako včely, ale to neznamená, že by byli méně důležití. Díky hustému ochlupení zvládají čmeláci i nižší teploty a dokonce si dokáží vytvářet svalových třesem vlastní teplo. Jenže právě jejich tolerance k chladu se jim může vzhledem k narůstajícím teplotám stát fatální.

„Jeremy Kerr s kolektivem spolupracovníků se rozhodl zjistit, jak jsou čmeláci v Evropě a Severní Americe ovlivněni klimatem. K analýzám využil přes 400 000 dat o rozšíření 67 evropských a severoamerických druhů čmeláků v letech 1901 až 2010. Vyplývá z nich, že na obou kontinentech čmeláci silně ubývají především v jižních částech svého rozšíření. Od r. 1974 dosáhly ztráty jejich historického území až 300 km směrem od jihu na sever,“ píše v materiálu Čmeláci na ústupu Daniel Benda.

Na první pohled to může vypadat, že se nic neděje, neboť chladnomilné druhy čmeláků se „odstěhují“ na sever a místo nich se k nám dostanou druhy teplomilnější obývající středozemní oblasti. Jenže i tam dochází k jejich úbytku. „Z téměř 80 evropských druhů čmeláků jsou klimatické změny výhodné jen pro tři druhy. Dva z nich – čmelák balkánský (Bombus haematurus) a čmelák Bombus argillaceus – se v posledních několika letech rozšířily také na území České republiky. Takové případy jsou však vzácné a obecně čmeláci spíš mizejí. Více než čtvrtina našich druhů je kriticky ohrožena nebo již u nás vyhynula,“ konstatuje Daniel Benda v časopise Vesmír. Pokud by takovýto trend pokračoval, i přes postupující teploty je představa mrazivá. Úbytek opylovačů radikálně může ohrozit dostupnost těch nejzákladnějších potravin. A to jak u nás, tak v USA.

Text a foto: Topi Pigula