V příští válce se nebude bojovat o ropu – ale o včely!

Sršeň mandarínská vs. včela

Některé věci bereme více či méně samozřejmě. Mezi ty nejméně viditelné patří práce včel.

I přesto, že nejste pravidelnými konzumenty medu, je důležité si uvědomit, že každé třetí sousto z našeho talíře je bezprostředně závislé na opylování. A na existenci tohoto 40 milionu let starého tvora jsou závislé až 4/5 všech rostlin.

A tak se zdá, že pokud nám na nich moc nezáleží z prostého obdivu k jejich dokonalosti, tak by nám na nich mělo záležet z čirého pudu sebezáchovy. Martina Kociánová si v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 povídala se včelařem, spoluzakladatelem hnutí Šance pro včely, Leošem Dvorským.

Martina: V jaké kondici u nás včelstva a včely dnes jsou?

Leoš Dvorský: Jednoduchá otázka, těžká odpověď. Člověk zbavil včely všeho, na čem byly závislé. My jsme si do našich domovů postupně přivezli včely z volné přírody, změnili jsme celou krajinu a tím jsme jim vzali jejich přirozené prostředí. Já si myslím, že v dnešní době vystupuje na povrch ten největší zločin, kterého se včelaři na včelách dopustili. Přestali jsme respektovat přírodní zákonitosti a principy selekce.

Martina: Co si pod tím můžeme představit?

Leoš Dvorský: Včelaři preferují pouze výkon. Chtějí po včelách med, případně další produkty, ale ta přírodní selekce probíhá jinak, komplexně. Tam je prvořadé, aby včelstvo přežilo. Aby si roj našel obydlí, aby si ho uhájil, aby si vystavěl dílo, přinesl si zásoby a mohl přežít, mohl projít zkouškou vitality – a tou je první zima.

My vybíráme úplně jiným způsobem, chceme, aby byly včely mírné, chceme, aby přinesly hodně medu, ale už se nedíváme na to prioritní, jestli je včelstvo schopné přežít, a jestli přináší další geny do budoucna. Ty zaručují to, že včelstvo bude žít, že včely tady budou dál.

Když jsme si je totiž přivezli domů, do svých obydlí, tak jsme za ně převzali taky zodpovědnost a na to zapomínáme.

Martina: A co děláme špatně, že by jejich genetický fond nemusel být do budoucna pro včely, a tím pádem i pro nás, úplně příznivý?

Leoš Dvorský: Chováme včelstva, která by nepřežila. Kdejakého slabocha se snažíme zachránit, místo toho, abychom ho vyřadili z chovu. Čili my, pokud chceme, tak musíme tyto principy zásadním způsobem změnit.

Trošku do toho vnést té tržní ekonomiky, ať se to komu líbí, nebo ne. Bez toho to nejde. Ale bohužel někdy to funguje tak, že lidé pod tržním mechanismem představují, že si utrhnou něco navíc. A ono to tak není.

Martina: Znamená to, že jsme včely začali vnímat jako jakési vyráběče medu a přestali je vnímat jako živé bytosti?

Leoš Dvorský: Ano. My je bereme jako nějaký výrobní prostředek a možná, že bychom se na ně měli dívat spíš více jako na své partnery, kterým dáme možnost ukázat, i v těch našich nových podmínkách, co dokážou.

Také bychom samozřejmě měli respektovat jejich přirozenost. Oni mají svůj biorytmus a my ho narušujeme. Ale hlavně zásadním způsobem porušujeme principy přírodní selekce a příroda je tvrdá, ale spravedlivá.

Martina: A jak by se to mělo dělat správně?

Leoš Dvorský: Já můžu říct, jak to dělám já. Snažím se chovat taková včelstva, která se buď úplně obejdou bez různých přípravků na tlumení nemocí, nebo na nich nejsou tolik závislá. Rozdíl mezi lékem a jedem je pouze v dávce. A my tomu říkáme léky. Ale my neléčíme. My prostě tlumíme nemoci.

Někdy se nám to daří a někdy ne, ale neuvědomujeme si jednu věc. Jestliže paušálně použijeme nějaký prostředek na tlumení například varroázy, tak tento systém působí jako sekačka na trávu. Nemůžete vlastně nikdy zjistit, co je nadprůměrné, ani co je podprůměrné. Ale to, co je podprůměrné, a nepřežilo by, je potřeba vyřadit.

Jakým způsobem včelař posiluje svá včelstva? Proč na krmení nepoužívá cukr a na čem jeho včely přežívají zimu? Co vyřešíme chemií a jaký problém si s ní naopak přivodíme? Proč včely oslabujeme tím, že jim podle našeho názoru, pomáháme? Přečtěte si celý rozhovor o alternativním včelaření TADY.