Ufologové tvrdí, že NASA nafotila na Marsu Vetřelce. Proč je to nesmysl?
Je tam? Není tam?
V červenci 2015 zveřejnila NASA další dávku fotografií, které na Marsu pořídila sonda Curiosity. Také ony ukazovaly Rudou planetu a její povrch, jak je doposud neznáme. Ale protože fotek je už tolik, zaujaly z laické veřejnosti jen málokoho.
Existují však skupiny, které analyzují každé políčko snímků z Marsu – ano jde o ufology. Skupina, která se sdružuje ve facebookovém fóru Jurney to the Surface of the Mars, patří k těm nejaktivnějším. Záhadologové operující pod heslem „Stejně nám neřeknou pravdu“ našli na jednom ze snímků něco opravdu zajímavého.
Na první pohled to připomíná velkého kraba, na druhý pak spíš Vetřelce ze stejnojmenné filmové série. Konkrétně podle ufologů útvar vypadá jako Facehugger, tedy ta nejmladší forma vetřelce, která ve filmech skáče lidem na obličeje…
Fotografie vyvolala samozřejmě na internetu pozdvižení, takže se k ní musel vyjádřit i šéf SETI, Seth Shostak – tedy muž, jehož životním posláním je právě hledání mimozemských tvorů. Bohužel pro ufology se netváří moc nadšeně k myšlence, že by mohlo jít o něco živého: „Jedná se pravděpodobně o případ pareidolie.“
O co jde?
Prokazatelně existuje lidská tendence k tomu vidět v nejrůznějších předmětech a jevech lidské tváře nebo jiné známé věci. Slovníková definice tohoto fenoménu říká, že jde o psychologický jev, při němž dochází k dotváření vnímaných neurčitých nebo nezřetelných podnětů ve smysluplné obrazy za pomoci fantazie.
Typickým příkladem je rozeznávání tváří, zvířat a jiných objektů ve tvaru oblaků. Kromě těchto vizuálních pareidolií existují také pareidolie akustické, kdy je zvukovému podnětu (zvuky zvířat a předmětů) přisouzeno specifické citoslovce nebo konkrétní význam. Vytváření pareidolií úzce souvisí s představivostí každého jedince. Centrem, které pareidolie vytváří, je spánkový lalok koncového mozku.