Tajemství rodu mužů aneb dědíme i dědečkovy vzpomínky?

"Po kom to jenom máš?" slyšel jsem od rodičů nesčetněkrát a samotnému mi občas bylo záhadou, odkud se bere dávná, opakující se vzpomínka, typické vzorce chování či láska k vodnímu živlu. Kult předků jsem neuctíval, a z hlediska genetiky je dědění vzpomínek či životních zkušeností pra/ rodičů absurdní.

Od Adama

Každá buňka lidského těla obsahuje ve svém jádře cca 1 m dlouhou dvoušroubovici DNA, kterou tvoří řetězec nukleotidů složený z písmen A-C-T-G. Tento text a genetickou informaci v něm obsaženou dnes hravě přelouská i automat, a v rámci rodopisného bádání se hojně využívá například analýza Y - DNA. Chromozom Y je totiž předávaný z otce na syna a je tudíž totožný po mnoho generací. Jeho rozborem získáme tzv. haplotyp, na jehož základě můžeme teoreticky určit všechny mužské potomky jediného společného pra pra předka. Ne všechno, co dědíme po rodičích, je však zapsáno v závěti či v genech řídících se Mendelovými zákony.

Ne/čitelné značky

Podle poznatků epigenetiky, která se zabývá změnou chování našich genů, totiž existují látky, které se na vlákno DNA přilepí ve formě značek či "návodu k použití". Tyto připojené poznámky zvýrazňují či naopak znečitelňují genetický kód a upravují jeho aktivitu. Methylové "značky" jsou například schopné překrýt informaci obsaženou v genech natolik, že ji pro genetiky učiní nečitelnou, a navíc zcela utlumí její činnost. Vlákna DNA tak v tomto případě připomínají značkovou šálu s všitými cedulkami, kterou se lze v zimním počasí omotat tak dokonale, až se člověk “přidusí” či mu pomalu není ani rozumět.

Otcovské rady

Spermie jsou oproti vajíčku směšně malé a omezené, a tak se na ně dlouho pohlíželo jen jako na poněkud vrtošivé posly nového života. Podle epigenetiků však nejenže doručují dědičnou informací otce, ale i pokyny, jak ji číst a využívat. Již v průběhu tvorby spermíí se totiž v DNA vytváří speciální "paměť", jejíž prostřednictvím jsou nám předávány nejen "tatinkovy vzpomínky",ale i záznamy o tom, čím vším naši pra/ dědové v životě prošli. Zkušenosti našich předků, které máme "zapsány v genech", nám mají pomoci v životě uspět, ale mohou být i záhadnou a pro nás nečitelnou "osudovou zátěží". Text: Michal Josephy