Svatomartinské víno: Tradice, nebo obyčejný marketingový trik?

Burčák, Beaujolais Nouveau a Svatomartinské víno. Tři pojmy z vinařské branže, které mají jasně stanovaná pravidla a v kalendáři pevně narýsovánu startovní čáru. Zatímco burčák se může prodávat od 1. září, prodej Beaujolais Nouveau začíná třetí čtvrtek v listopadu a Svatomartinské víno už je nalahvováno a čeká na své první konzumenty. Je za tím kvalita, nebo marketingová hra?

Mladé levné, staré drahé

Víno ctí tradici. Možná proto je archivní víno drahé a čím starší, tím dražší. Aukční dům Sotheby´s před několika lety vydražil vína za naprosto neuvěřitelné částky. Každá se tří lahví Château Lafite-Rothschild 1869 se prodala za 232 962 dolarů, tedy podle současného kursu za více než 5 712 228 korun. Řečeno slovy jednoho z bývalých českých premiérů, „kdo z vás na to má?“ Jenže do prodeje je potřeba dostat vína nejen stará, ale i co nejmladší. Žijeme v době, kdy se z homo sapiens alespoň ve filozofické rovině stává homo economicus a svět se pro mnohé smrskává na rovnici prodej – koupě – zisk. Když mají Francouzi svůj „Den Beaujolais“, proč neudělat či neoživit podobnou tradici v Česku?

Mladá marketingová tradice

Vinaři rádi tvrdí, že se jedná o tradici, která se táhne až do doby vlády císaře Josefa II., nicméně marketingově se chopili ochutnávání nového vína čeští a moravští vinaři až roku 2005, kdy Vinařský fond pod značkou Svatomartinské víno uváděl prvních 125 000 lahví ze 36 vinařství. Značku „Svatomartinské“ registroval a značku začal užívat Ing. Jiří Kopeček z Valtic již v 90. letech. Tradice se uchytila a každý další rok obliba Svatomartinského rostla, v roce 2010 tak na trh přišlo 1 750 000 lahví Svatomartinských vín od 97 vinařských firem.

Svatomartinské není odrůda

Pokud se rozhodnete pro Svatomartinské bílé, tak máte na výběr z následujících odrůd Müller-Thurgau, Veltlínské červené rané, Muškát moravský. V případě růžových vín jde o Modrý Portugal, Svatovavřinecké a Zweigeltrebe. Pokud jste milovníci červeného, smiřte se s tím, že si můžete do sklenky nalít jen Modrý portugal a Svatovavřinecké. V rámci jednotlivých barev jsou povoleny kupáže, tedy míchání odrůd. S nadsázkou řečeno, Svatomartinské víno klidně může být směska. Jednou z podmínek, aby logo Martina na bílém koni víno dostalo, je původ. Hrozno musí vyrůst v Česku, import ze slovenských, maďarských či jiných vinic nemá šanci. Importované hrozny se přitom počítají na tisíce tun. „Za měsíc prosinec 2014 bylo do České republiky dovezeno celkem 1520 t stolních vinných hroznů za průměrnou jednotkovou hodnotu 51,90 Kč/kg. Od počátku roku 2014 bylo dovezeno nejvíce hroznů z Itálie, celkem 16 599 t za 26,60 Kč/kg (50 %) hroznů, z Německa 3378 t hroznů za 42,90 Kč/kg (10 %) a z Nizozemí celkem 2701 t,“ píše Státní zemědělský intervenční fond. V roce 2004 se k nám do republiky jen z Itálie dovezlo 16 599,4 tun vinných hroznů.

Kdo nemá šanci

Další podmínkou je, že jednotlivá vína, která se později stanou Svatomartinskými, musí schválit odborná komise, takže ne každé, byť sebelepší víno, se může stát Svatomartinským. Stačí, aby pocházelo z „nevhodné odrůdy“ nebo nezachutnalo komisi. Na druhou stranu lze „schválené“ odrůdy míchat, aniž by nárok na označení ztratily.

„Určitě, je to naše reakce na Beaujolais. Proti tomuto velkému hráči nastupují naši výrobci,“ potvrdil v Českém rozhlase marketingovou pointu znovuobnoveného svátku odborník na reklamu Jiří Mikeš. Mladé víno se pilo vždycky, každý vinař byl zvědavý na výsledek svého takřka celoročního snažení. Jen teď tradice dostala značku, komisi a rozjel se byznys. To ale neznamená, že bychom si měli dnes první sklenku letošního vína odpustit...