12. srpna 2018 06:00

Středověká viagra s rizikem smrtelné otravy. Pozor, je běžná dodnes i u nás

Chlap bez erekce je jako Paříž bez Eiffelovky. Zajímavý, ale něco mu chybí. Kdysi se užívaly španělské mušky, dnes se bere viagra. A pozor – na středověkověkou viagru můžete narazit i dnes.

Viagru zná z doslechu každý, nicméně ne každý ví, že původně šlo o lék na srdce. Není tím myšlena léčka po zásahu šípem Amorovým, ale kardio onemocnění. Ale nějak se to zvrtlo.

Historie viagry

Od roku 1985 farmaceutičtí chemici společnosti Pfizer pracovali na vývoji nových inhibitorů fosfodiesterasy (PDE) rozkládající cyklický guanosin-3',5'-monofosfát (cGMP) jako potenciálních léčiv kardiovaskulárních nemocí (hypertenze, angina pectoris). Sildenafil, syntetický analog purinových sloučenin, byl poprvé syntetizován v roce 1989 a poté, co proběhly biologické a farmakokinetické testy, se brzy stal vedoucí látkou. Dva roky poté byly v rámci společnosti Pfizer započaty první klinické testy sildenafilu na léčbu anginy pectoris. Závěrem této studie bylo několik vedlejších efektů; mezi nejběžnějšími, jako je bolest hlavy a svalů, byla překvapivě zaznamenána spontánní erekce u mužů. Vzhledem k faktu, že takovýto silný vedlejší účinek nebyl nikdy předtím pozorován a že v rámci I. fáze klinického testování byly prokázány nevýznamné účinky sildenafilu v léčbě anginy pectoris, se Pfizer rozhodl přehodnotit strategii a první fáze. II. klinická studie sildenafilu už byla směrována přímo k léčbě ED,“ popsali historii vzniku viagry Monika Pěntáková a Josef Jampílek v Chemických listech.

Jedním z důvodů, proč k objevu došlo, bylo i zdráhání se k vrácení léků u pokusných osob, které následně přiznali příjemné „nepříznivé“ účinky. Modrá tabulka vtipně kosočtvercového tvaru vtrhla díky propracované marketingové strategii do ložnic bohaté části světa.

Nesexuální využití viagry

Nemusíte zrovna plánovat postelové hrátky, abyste využili příznivých účinků kouzelné modré pilulky. Naopak překvapivě příznivé účinky byly pozorovány u horolezců, kterým viagra pomáhá předcházet akutní horské nemoci. Snižuje riziko otoku plic způsobené nedostatečným okysličením plicní matérie a najdeme ji i „ve výzbroji“ vojáků nasazených vysoko v horách. Své uplatnění si našla i v naprosto nepředpokládané oblasti medicíny – u kojenců. Podávána je u předčasně narozených miminek s akutním respiračním selháním.

Nechemická viagra a markýz de Sade

Obsahová látka viagry se rychle v organismu vstřebává a po podání na lačno je maximálního účinku dosaženo za 30–120 min. Ovšem obavy ze sexuálního selhání jsou mnohem staršího data a i středověk měl svou viagru. Markýz de Sade se pro svou sexuální náruživost a až zvrhlost dostal až do klasické poezie. Nemáme na mysli červeně zbarvenou knihovnu, ale díla prokletých básníků, Paula Verlaina a Guillauma Apollinaira, což je pro muže, který dal základ pojmu "sadismus“, poněkud zvláštní ocenění.

Zatímco viagra „řeší“ mužskou erekci, na druhé straně spektra byla afrodisiaka mající za úkol vyvolat sexuální žádostivost a tudíž snadné podlehnutí erotickým svodům. Jedním z nejznámějších se staly tzv. španělské mušky obsahující kantaridin.

Ovšem zastavme se ještě slůvkem u markýze de Sade. Nebyl to jen milenec, ale dost možná i vrah. Franzouzská justice na něj vydala zatykač a obvinila ho z činu způsobeného jeho sexuálním apetitem.

Jeho proviněním mělo být údajné podstrčení anýzových bonbonů s obsahem kantaridinu, který měl v důsledku předávkování způsobit smrt.

Co ti brouci vlastně mají?

Kantaridin, zpuchýřující látka produkovaná hmyzem řádu Coleoptera, má dlouhou historii jak v lidové, tak i tradiční medicíně. Kantaridin, terpenoid 7-oxabicyclo-[2.2.1]-heptanového typu, je jedovatá chemická sloučenina, vylučovaná mnoha druhy puchýřníků, brouků čeledi majkovitých (Meloidae). Mezi nejznámější patří puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria), známý v Evropě již od středověku jako ´španělská muška´ a používaný jako afrodiziakum,“ píší Jiří Patočka a Kamil Kuča v časopise Biomedicína. Celosvětově entomologové popsali zhruba 2500 druhů puchýřníků a většina z nich obsahuje výše zmíněný toxin. „Jeho první použití v medicíně se však datuje už do antických dob. Pedanius Dioscorides, řecký lékař žijící v prvním století našeho letopočtu, popsal účinky prášku ze sušených puchýřníků ve svém slavném díle De Materia Medica. Účinky tohoto prášku znal také Hippokrates či Plinius Starší,“ píší Patočka s Kučou.

Za otravu afrodisiaky 5 let natvrdo

Zapátráme-li v hlubinách historie toxikologie, tak narazíme na příběh čtyřiačtyřicetiletého Brita Arthura Kendricka Forda. Ten dne 26. května 1954 jako manažer farmaceutické firmy podal „španělské mušky“, tedy brouky s obsahem kantaridinu 22 ženám a 4 mužům v kokosových cukrkandlech s myšlenkou je následně sexuálně využít. Tedy využít omámené lidi, nikoliv cukrkandly. Dvě ženy, Betty Margaret Granto (27) a June Florence Malins (19), následujícího dne na předávkování kantaridinem zemřely. Ford byl odsouzen k pětiletému přísnému vězení.

Kantaridin je toxin poměrně silný, jsou známy nejen otravy lidí, ale i otravy koní, kteří se napásli trávy, na níž se zrovna vyskytovali puchýřníci. Na jednu stranu patřili puchýřníci do výbavy milovníků, na druhou do arzenálu travičů. Vzhledem k tomu, že nejproslavenější z puchýřníků, puchyřník lékařský (Lytta vesicatoria), se poměrně hojně vyskytuje i nás, dejte si pozor. Co kdyby vás někdo chtěl dostat do postele. Milostné nebo smrtelné.

Text: Topi Pigula

redakce Prima Zoom

redakce Prima Zoom

redakce magazínu Prima Zoom

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom