Stát řekl: dáme vám peníze a vybijte je. Nový Zéland se chce zbavit vetřelců

Australské problémy s invazivními druhy jsou všeobecně známé. Jejich ikonou se stali nenasytní králíci, ale extrémní problémy dělají i ropuchy nebo máš „neškodný“ vánoční kapr, který se šíří řekami tak, že Australané mluví o zamoření. Ovšem v australském stínu zůstávají ostrovy Nového Zélandu, kde je nebezpečí díky menší rozloze mnohem menší. Proto se Novozélanďané rozhodli přikročit k radikálnímu řešení.

Milovníci koček nechť následující řádky raději přeskočí. Zatímco v české přírodě jsme se smířili s tím, že kočka domácí občas zdivočí a myslivec zmáčkne kohoutek (a občas zastřelí vzácnou kočku divokou), na Novém Zélandu se rozhodli věc s importovanými savci řešit mnohem radikálněji. Plošnou a nemilosrdnou likvidací.

„Ministerský předseda John Key oznámil ambiciozní plán. Do roku 2050 vyhubit všechny nepůvodní predátory, kteří ohrožují domácí faunu, především nelétavé druhy ptáků. Krysy, vačice, lasicovité šelmy a divoké kočky zabijí až 25 milionů ptáků ročně,“ píše se v krátké noticce v aktuálním čísle časopisu Vesmír. Novozélandská vláda na tuto akci vyčlenila v přepočtu 487 milionů korun na vznik a provoz společnosti Nový Zéland bez predátorů. Její cíl je jasný už z názvu (stavy domácích predátorů by se změnit neměly).

Podle veřejných prohlášení zastupitelů novozélandské politické veřejnosti by se chovatelé koček neměli obávat. Samozřejmě jen do chvíle, než jim jejich Macík nebo Micinka, poněkud vulgárně řečeno, vezme roha a zdivočí. Tím se dostane do hledáčku likvidátorů, neboť právě zdivočelé kočky jsou predátory takových vzácností, jakými jsou nelétavý a na zemi hnízdící papoušek kakapo soví (Strigops habroptilus) nebo populární kivi.

Jaký je postupný plán? Nejprve je nutno „vyčistit“ přírodní rezervace s největší koncentrací ohrožených druhů, protože právě tam predátoři páchají největší škody. Tohoto ne zrovna skromného cíle má být dosaženo do konce roku 2025. Následně se má postupovat směrem „ven“ od rezervací a za dalších 25 let mají být ostrovy Nového Zélandu prosty všech zavlečených predátorů.

Na první pohled to zní logicky a přírodovědci lpící na čistotě původního genofondu jistě zajásají. Jenže historie ukazuje, že nebude možno použít žádné živé „biologické zbraně“, které se v případě nedaleké Austrálie brutálně neosvědčily. Právě ropuchy byly nasazeny jako „živé tanky“ proti hmyzím škůdcům.

Zároveň pravděpodobnost, že po akci už do volné přírody neunikne jediná březí domácí kočka, že se do jednoho zlikvidují všechny vrhy lasiček a objeví všechny nory vačic, se blíží nule. Příroda si vždycky najde cestičku a lidský, i velmi ambiciozní plán se následně může ukázat jako málo dokonalý. Dá se předpokládat, že nějaké krysí hnízdo, ať už ve městě, na jehož okraji nebo v přírodě, se přece jen zachová a následně bude sloužit jako nové ohnisko šíření do uvolněného prostoru.

Shodou okolností Evropská unie vyhlásila podobný plán, vůči němuž se jak v odborných kruzích, tak mezi laiky vzedmula vlna vzrušené diskuze. Přiznejme si, že podobné pokusy o likvidaci druhů se píšou už celá desetiletí. Marně. Borovice vejmutovka na pískovcích Českého Švýcarska stále přirůstá, králíky v Austrálii neskolila myxomatoza a šakala šířícího se Evropou zřejmě bude nutno akceptovat jako nový prvek (mimo jiné) i české fauny. A ano, bude lovit naše domácí divoké králíky, čož znamená přímou konkurenci vzácnému rysovi.

Text: Topi Pigula