Absurdity ve Star Treku: S roboty a řízením lodí to v budoucnu bude jinak

Fanoušci univerza Star Trek se už desítky let přou o to, zdali je jejich fikční vesmír zábavnější, propracovanější a po všech stránkách lepší nežli o něco mladší Star Wars. Do těchto odvěkých debat bychom raději nezabrušovali, podívat se na vědecké nesmysly, jež se kolem hvězdné lodi Enterprise postupně objevily, však můžeme. A to navzdory tomu, jak máme toto propracované univerzum rádi.

Ruční phasery jsou zbytečné

Ruční zbraně, jimiž je vybavena posádka Enterprise, fungují podobně jako lasery, přestože název „phaser“ vznikl spojením slov photon maser (fotonový maser). Masery byly předchůdci laserů a v 50. a 60. letech vypadal jejich vývoj zajímavěji než dnes; princip usměrňování a zesílení světelné energie však zůstal. Zatímco ale různá torpéda či vystřelené projekty nějakou dobu ke svému cíli letí, laser se pohybuje rychlostí světla – cíl tedy zasáhne v podstatě okamžitě. Stejně tak je absurdní představa, že by s takovými zbraněmi mělo smysl mířit a střílet ručně – o potřebné výpočty by se postaral počítač. Tyhle dva principy tedy kovbojské přestřelky v podstatě znemožňují, jakkoli takové převedení westernových a akčních motivů do sci-fi prostředí vypadá dobře.

Roboti se lidem přibližovat nebudou

Využití androidů má ve sci-fi poctivou tradici – ať už se jedná o citlivého Data ze Star Treku či ambivalentní figury v sérii Vetřelec. Pravda je však taková, že vývoj směřuje spíše směrem, který (ve velmi nedostatečné podobě) načrtl Terminátor: Tedy namísto toho, aby se roboti snažili napodobovat lidi včetně jejich chyb a nedostatků, bude se jednat o extrémně rychlé, přesné a efektivní pomocníky – či nepřátele. Pokud se vás robot z budoucnosti rozhodne zabít, vaše šance na přežití se bude blížit nule. Což ukázal třeba seriál Černé zrcadlo v epizodě Železná vůle. Android Data snažící se pochopit lidské emoce a přiblížit se v maximální míře lidem proto působí hodně přestřeleně.

Problémy s parkováním?

V souvislosti s rychlými a přesnými roboty i zbraňovým arzenálem jsou na místě i pochyby o tom, že by vesmírné lodě řídili lidé. Představa pilotování mezihvězdného křižníku v duchu řízení auta je naprosto šílená. Dramatický efekt takového tvůrčího rozhodnutí je pochopitelný a opět ukazuje na použití motivů známých z jiných žánrů v atraktivním vesmírném kabátku. Ovšem jak ukazuje i zkušenost s lety do kosmu, jež lidstvo dosud zvládlo, nemůže člověk udělat nic rozumnějšího než nechat výpočty na počítači a dát od řízení ruce pryč. Obzvláště v budoucnosti lze očekávat nárůst výpočetní kapacity i možnosti lodních senzorů, pomocí nichž dokáže umělá inteligence nejlépe rozhodnout o ideálním řešení situace.

Zbytečnost cestování

Z těchto bodů to vypadá, jako by člověk na vesmírné lodi vůbec neměl co dělat! Inu, je to tak. Cestování vesmírem je náročná, nebezpečná, a především nepředstavitelně zdlouhavá záležitost, takže člověk na palubě má smysl pravděpodobně jen v nějaké formě hibernace. Ba co víc, možná by celé přesouvání lidí napříč galaxií šlo přeskočit a „pouze“ zdokonalit technologii transportérů, jak se ve světě Star Treku říká teleportům umožňujícím přenos hmoty. Věda se podobnými tématy dokonce skutečně zabývá, a tak (vzhledem k ostatním technologickým zázrakům) není důvod, proč by se přenos musel navždy omezit pouze na 40 tisíc kilometrů, jak uvádí původní seriálová dokumentace. Fakt, že tato teleportovací technologie svého uživatele na jedné straně v podstatě usmrtí a na straně druhé vytvoří jeho dokonalou kopii, nechme prozatím stranou – už tak nám toho z milovaného Star Treku moc nezůstalo…