Společnost národů ukončila v roce 1946 po 27 letech svou činnost

Společnost národů, případně chcete-li League of Nations nebo Société des Nations, byla mezinárodní organizace, která vznikla z iniciativy vítězných mocností po první světové válce na základě výsledků pařížské mírové smlouvy.

Cílem byla demilitarizace a udržení celosvětového míru

Podepsání Versailleské mírové smlouvy 28. června 1919 na konci první světové války vedlo fakticky k vytvoření Společnosti národů, která si kladla za cíl bezpečnou demilitarizaci, udržení světového míru a diplomatickou prevenci dalších válečných konfliktů.

Iniciátory rozsáhlé mezinárodní spolupráce byly vítězné mocnosti v čele s Velkou Británií a Francií. Po podepsání mírové smlouvy ve Versailles se členy nově vzniklé organizace stalo celkem 26 států včetně Československa. Zajímavé je, že mezi členy byla i čtyři britská dominia a tzv. Britská Indie. Do složitých vyjednávání se nemalou měrou zapojil i americký prezident Woodrow Wilson.

Ve švýcarské Ženevě byl postaven byl postaven honosný Palác národů, který se stal reprezentativním sídlem nové organizace. Ten ani po jejím rozpuštění v roce 1946 nezůstal prázdný a dodnes je využíván nástupnickou Organizací spojených národů.

Základní dokument s názvem „Pakt společnosti národů“ spatřil světlo světa v roce 1920. Jeho ratifikací se členské země zavazovaly k dodržování obecně daných pravidel mezinárodní spolupráce a bezpečnosti, k respektování a dodržování mezinárodního práva. Vznikl tak dokument, na základě něhož mohla být vedena mezinárodní jednání a vymáháno dodržování stanovených pravidel. Byť se americký prezident Woodrow Wilson všemožně snažil přimět členy amerického Kongresu k ratifikaci tohoto dokumentu, nebyl přijat a USA se nikdy nestaly členy Společnosti národů.

Počet členských zemí se ve dvacátých letech minulého století neustále měnil. V roce 1926 bylo mezi členy přijato i Německo, které ale o vlastní vůli rozhodlo řady členských zemí v roce 1933 opustit. Ke stejnému kroku se v roce 1933 odhodlalo Japonsko a v roce 1937 i Itálie. Sovětský svaz byl sice mezi členské státy přijat v roce 1936, ale pozoruhodnou zajímavostí zůstává, že byl o tři roky později jako jediná členská země vyloučen.

Konec dobře míněného projektu

I přes veškeré snahy a nemalý vliv Velké Británie a Francie, byl chod Společnosti národů zkostnatělý a ne úplně funkční. Organizace nebyla schopna prosazovat své cíle a naprosto selhala v řešení agresivních výpadů italských nacistů a okupaci Habeše (dnešní Etiopie). Nejinak tomu bylo v případě německé účasti ve španělské občanské válce, anšlusu Rakouska nebo např. při uzavření Mnichovské dohody. Menší členské státy, které měly i tak malý vliv při rozhodovacích procesech ztratily poslední možnosti, jak ovlivňovat světové dění a Společnost národů tak na začátku druhé světové války ztratila jakékoliv opodstatnění a význam.

Následné události druhé světové války nedaly mnoho prostoru na formální rozpuštění už tak zbytečné organizace. K tomuto nevyhnutelnému kroku došlo 18. 4. 1946. Dlužno poznamenat, že ne vše bylo v chodu této organizace špatné. Základní myšlenky a principy byly natolik dobré a zásadní, že se vítězné mocnosti rozhodly založit 24. října 1945 nové nástupnické mezinárodní společenství, které dnes známe jako Organizaci spojených národů (OSN).

Text: David Hainall