ŠEST zázračných technologií, které byly úplně k ničemu
Technologický průlom nemusí být nutně zdrojem užitku.
Robotika, genové inženýrství i částicová fytika dnes uhánějí kupředu mílovými kroky. Skoro každý týden se dozvídáme o novém průlomu v hlavních vědeckých oborech, popřípadě pozorujeme videa stále se zlepšujících plecháčů. Skoro by se mohlo zdát, že jsme jenom krůček od nové revoluce – jenže historie zná řadu případů, kdy věda a technika rovněž slibovaly doslova zázraky, leč realita se nakonec ukázala být zcela odlišná. Poznejte šestero zázraků, které nakonec úplně příliš nevyšly.
Virtuální realita
V 90. letech, kdy se počítače ovládaly skrze jednoduché pokyny systému DOS a počítačová myš byla luxusní periférií, působila virtuální realita jako přirozenější způsob ovládání počítač. Nasadíte si helmu a plynete trojrozměrným prostorem jako na nějakém famózním tripu! Krom skutečnosti, že tehdejší počítače nebyly sto plýtvat energií na 3D jen pro základní uživatelský interface, však ideji virtuální reality zlomily vaz i primitivní helmy, stejně jako skutečnost, že u řady uživatelů (i dnes s daleko modernějšími helmami) vyvolává technologie nevolnost na bázi kinetózy. Helmy pro mnohé aplikace se možná dnes, o dvacet let později, dostávají do praxe, na běžné operační systémy nebo i majoritu her však zřejmě navrch nebudou mít nikdy.
DDT
Levný pesticid, který může učinit přítrž nemocem přenášených hmyzem - DDT, používaný od 2. světové války, znamenal revoluci v medicíně i zemědělství. Látka byla především požehnáním pro tropické oblasti, zvláště snížila počet obětí na malárii. Během 60. let však stoupala kritika vlivu DDT na lidské zdraví i narušení ekologických systémů. Následný zákaz DDT dodnes zůstává kontroverzním nařízením, podle kritiků totiž v důsledku rozvoje malárie a dalších nemocí způsobil milióny nepřímých smrtí, ve skutečnosti však vedl k vývoji méně zázračných pesticidů, které však nemají tak velkou míru vedlejších účinků.
Nadzvuková doprava
Pokud stále nechodíte do základní školy, je slušná šance, že si ještě pamatujete na famózní tryskáč Concorde. Geniální kus leteckého inženýrství byl v 60. letech považován za první vlaštovku superrychlé světové dopravy - své verze dopravního letounu cestujícího nadzvukovou rychlostí tehdy vyvíjel Boeing i Sověti. Concorde se však ukázal být finančně nevýhodný, jeho letenky byly příliš drahé a nakonec nebyl ani tak bezpečný, jak jeho konstruktéři tvrdili. I když se nadzvukové lety možná v budoucnu s novými technologiemi ještě vrátí, dnes se spíše zdá, že letecká doprava spoléhá spíše na maximalizaci cestujících v jednom pomalém, dlouhém a stísněném letu.
Vzducholodě
Více jak půlstoletí před příchodem proudových motorů do letecké dopravy se zdálo, že nikoliv těžké stroje, nýbrž plavidla lehčí než vzduch zastanou práci tahouna světové dopravy. Za příčinu zániku vzducholodí je obecně považována katastrofa Hindenburgu, ta byla ale spíše posledním hřebíčkem do rakve. I vzducholodě nadnášené nehořlavým héliem totiž nápadně často padaly k zemi. Ze své podstaty každá vzducholoď, která se dostala do nepřízně počasí, prakticky nebyla sto čelit přírodním silám - celý princip vzducholodě spočívá na nadnášení, nikoliv síle motorů, v silné bouři jsou tak vzducholodě asi stejně stabilní jako list ve větru.
Azbest
Protipožádní odolnost, vynikající akustické a izolační vlastnosti, nízká cena - to vše jsou kvality, které předurčovaly azbest k pověsti "zázračného materiálu", tak trochu nepodobného dnešnímu gravenu. Na počátku 20. století se azbest dočkal velkého boomu ve stavebnictví, čím dál tím více se však ukazovalo, že vdechování částeček azbestu může vést k celé řadě plicních nemocí a rakovině. Následné rozsáhlé zákazy užívání azbestu dodnes připomínají, že žádný "zázračný" materiál není tak kouzelný, jak se na první pohled zdá.
Civilní využití jádra
Snad největší nesplněný příslib je ukován uvnitř mírového využití jaderné energetiky, nebo dokonce i jaderných zbraní. Už víc jak půl století čekáme na efektivnější thoriové jaderné reaktory nebo termojaderné reaktory. Alternativní využití jádra, jako podzemní detonace malých pum usnadňujících těžbu zemního plynu, v sobě kombinovaly malou efektivitu a zvýšené riziko. Ještě markantnější význam mohlo mít jádro pro vesmírný výzkum - raketový motor NERVA nebo pulzní pohon projektu Orion byly sto pohánět meziplanetární mise již v 60. letech, namísto toho však zůstal výzkum vesmíru v pasti mnohem méně efektivního chemického paliva, a vize kolumbiád ke vzdáleným světům tak zůstaly nenaplněny.
Ladislav Loukota