Sebevraždy malých dětí jsou nebezpečně přehlíženým fenoménem

Na tohle smutné video jste nejspíše v poslední době narazili také. Devítiletý chlapec na něm srdceryvně vypráví, jak chce kvůli šikaně různými způsoby spáchat sebevraždu. Malý Quaden Bayles totiž trpí dwarfismem čili trpaslictvím, za což musí od spolužáků slýchat těžko představitelný výsměch. Vedení školy se údajně k celé situaci nijak nepostavilo, a tak se chlapcova matka Yarraka rozhodla pro skutečně drsné řešení – natočila emotivní výlev svého syna po posledním incidentu a děsivé video umístila na Facebook. Následně se věci daly do pohybu.

Otazníky kolem dětských sebevražd

Podle Českého statistického úřadu se každoroční počet dětí (do 19 let věku), které si sáhnou na život, pohybuje kolem čísla 40. Většina z nich je sice starší 15 let, ovšem najdou se i ojedinělé případy mladistvých, jimž se jiný způsob vypořádání se s životními problémy nenabízí. Americké statistiky zase říkají, že každých pět dnů spáchá sebevraždu jedno dítě ve věku 5–12 let. Každý další rok věku se tato čísla šplhají dramaticky nahoru, což není tak překvapivé – období puberty je v řadě ohledů kritičtější nežli prepubertální věk, v němž jsou pokusy o sebevraždu spíše vzácností.

Výzkum z roku 2016 se zaměřil na důvody, kvůli nimž si malé děti sáhnou na život. Nejčastěji byly na vině problémy s rodinou a blízkými přáteli a také diagnostikované psychické obtíže. To je velmi podobné důvodům, kvůli nimž páchají sebevraždy i teenageři, hlavním rozdílem tudíž byla povaha psychických problémů: zatímco v pubertě je na vině obvykle deprese, malé děti (v případě tohoto výzkumu do 11 let) měly často diagnostikováno ADHD, tedy výraznou poruchu pozornosti často v kombinaci s hyperaktivitou. Navíc jen minimum takto malých dětí nechává dopis na rozloučenou, což je další argument pro teorii, že se nejčastěji jedná o nezvládnutí impulzivního řešení problémů – nejspíše tedy pokus o sebevraždu není promyšlený a možná ani zcela záměrný. S tím pravděpodobně souvisí i fakt, že 76 procent takto zemřelých dětí byli chlapci – a u nich bývají potíže se zvládáním impulzů ještě výraznější.

Šikana a další rizika

Jinak je však podobných výzkumů poskrovnu. Zřejmě i pro vědce je představa malých dětí, které už nechtějí žít, velmi znepokojivá a těžko výzkumně podchytitelná. Jiný výzkum (také z roku 2016) však potvrdil, že mezi další rizikové faktory patří například fyzické zneužívání, nejistoty kolem sexuální identity, agresivní či antisociální chování a v neposlední řadě také šikana, často umocněná působením sociálních sítí.

Vraťme se tedy ke zmíněnému příběhu Quadena Baylese, který nedávno obletěl médii. Vedle toho, že se za chlapce postavili třeba Hugh Jackman, Mark Hamill nebo tým australských ragbistů, se podařilo vybrat i částku přesahující v přepočtu 12 milionů korun, za něž má chlapec jet na výlet do Disneylandu. Medializace tohoto případu tedy zřejmě pomohla, avšak jedná se přece jen o dost extrémní řešení – dokážete si představit, že byste takto intimní záběry svých blízkých zveřejnili? Těžko říct, zdali se video, jež bude už napořád kolovat internetem, časem neobrátí proti samotnému Quadenovi. Tento případ však jasně ukázal, jak šokující je pro většinu z nás představa sebevražd malých dětí – a zároveň též vidíme, jak snadno se může situace vyhrotit až do tohoto bodu.

Text: MS