Samotáři. Jací skutečně jsou?

Leckdo z nás si pod pojmem „samotář“ představí šílence, který žije kdesi mezi odpadky a spřádá plány na masovou vraždu. Takové věci se stávají, ovšem zjednodušit samotářský styl života na toto pojetí by bylo zavádějící. Skuteční samotáři jsou totiž ti, kteří si svou samotu vybrali dobrovolně. V tom je také rozdíl mezi samotou a osamělostí. Každý někdy potřebuje být sám, odpočinout si od společnosti a vychutnat si samotu. Osamělí lidé jsou však sami proti své vůli a obvykle nedokážou z darů, jež by jim čas sám pro sebe mohl nabídnout, nic vytěžit.

Není samota jako samota

Několik studií se zabývalo fenoménem samoty, který má v běžném pojetí hned dvě interpretace. Ta první spočívá v tom, že člověk tráví hodně času sám, bez společnosti druhých lidí. Druhé pojetí spočívá ve vztahové rovině: sám je ten, kdo je single. To je poměrně zavádějící označení, jelikož podporuje předsudek, že absence romantického vztahu nemůže být dobrovolná; bavíme se o samotě jako o nežádoucím stavu. Čtveřice výzkumů zkoumala osobnostní charakteristiky lidí, kteří se nejen samoty nebojí, dokonce ji sami vyhledávají. Ukázalo se, že jejich nitro vypadá docela opačně, než bychom čekali.

Drsní pohodáři

Představa nervózního a nenávistného samotáře totiž nemůže být pravdě vzdálenější. Ti praví samotáři, kteří se nebojí trávit čas bez lidí, jsou podle výsledků velmi málo neurotičtí. Také se mohou pochlubit otevřenou myslí, neuzavírají se novým zážitkům a podnětům, často jsou i přívětiví. To, že nevyhledávají lidskou společnost s takovou intenzitou jako spousta jiných lidí, ještě zdaleka neznamená, že se k ostatním neumějí chovat nebo že se před nimi chtějí uzavírat. A pokud se zaměříme skutečně na ty, kteří si tento způsob trávení času vybrali, zjistíme, že jsou i poměrně extravertní! Rádi se baví s lidmi a nemají s mezilidskou interakcí problémy. Pouze ji nepotřebují v takovém množství, jak se nás často média snaží přesvědčit, že je „správné“.

Podobně to vypadá u těch, kteří jsou dobrovolně single. Nepotřebují romantické vztahy za každou cenu a nehodlají se také smířit s tím, když vztah nefunguje. Vykazují nižší hodnoty náchylnosti k depresi z osamění a není tak snadné jim ublížit. Ani jejich sebepojetí nestojí a nepadá na tom, zdali zrovna mají partnerský vztah, což obvykle vede k vyšší životní spokojenosti.

Neuchylujme se proto k přílišným zjednodušením, jako že samotáři jsou nebezpeční asociálové. Vykazují charakteristiky, které se od většinové populace nijak neliší, z hlediska neurotičnosti a otevřenosti si dokonce vedou nečekaně dobře. Pouze potřebují více času pro sebe, na čemž není nic špatného.

Text: MS