Rýmička není mýtus! Pro muže je mnohem smrtelnější než pro ženy

Muži jsou evolučně navržení „žít rychle a umírat mladí“. Aby toho byli schopní, jejich organismus musí být schopen rychle reagovat na fyzické poranění, muži musí být schopní vyvinout značnou sílu a také mít rychlé reakce. V tom všem jsou prokazatelně „lepší“ než ženy.

Ale přináší to sebou i odvrácenou stránku: evoluce muže nevybavila obrannými mechanismy proti nemocem, které způsobují jen „zanedbatelné problémy“. Mužský evoluční systém podle studie vědců z Cambridge na takové choroby není vůbec nastaven.

Podle výzkumu, který vedl profesor Olivier Restif, to znamená, že muži dostávají choroby, jako je rýma, výrazně častěji než ženy. Projevy těchto chorob jsou u mužů výrazně silnější a doba léčení delší. Restifův tým zkoumal rozdíly mezi mužskou a ženskou rýmou pomocí unikátního matematického modelu.

Proč mají nemocní muži chuť na sex?

Mužský imunní systém podle výsledků této práce už předem počítá s tím, že zřejmě bude brzy čelit nějaké nemoci – je natolik pravděpodobné, že muž se něčím nakazí, že se nevyplatí mrhat energií na to, aby se proti tomu vůbec pokoušel bránit. Co s touto energií mužské tělo dělá? Podle tohoto výzkumu ji muži potřebují na to, aby se i v době nemoci byli schopní rozmnožovat.

Neuvěříte, co nemocný muž dokázal vytvořit během několika víkendu

Pokud tedy ženy nechápou, že muži i s tou nejtěžší rýmou sice nevstanou z postele a trpí jako malé děti, ale stejně mají myšlenky na sex, jen tím prokazují, že nerozumí záhadám mužské evoluce. Muži za toto nastavení nemohou, jsou takto naprogramovaní statisíci let evoluce – tento mechanismus se zkrátka ukázal jako nejúčinnější. Kdyby neexistoval, dnešní ženy by nikdy nepřišly na svět, protože by se nemocní muži zkrátka nemohli rozmnožovat.

Rýmička je zkrátka svinstvo

„Muži jsou v mnoha případech opravdu více náchylní k infekcím a současně méně schopní se jich zbavit, než srovnatelné ženy,“ popsal problém profesor Restif. „Věříme, že tento mechanismus spočívá v interferenci mezi mužskými hormony a imunitním systémem. Významný podíl má ovšem také mužské chování založené na častějším riskování. Muži mezi sebou zkrátka evolučně více soutěží, nemají tedy dostatek energie, kterou by mohli věnovat imunitnímu systému.“

Matematický model, který vědci použili, ukazuje, že tato evoluční strategie se musela vyvinout v dobách, kdy bylo infekcí velké množství. Pokud totiž prostoupení populace patogeny překročíjistou hranici, je pro ty, kdo musí vydávat více energie (tedy lovce–muže) výhodnější, aby se infekcí už nezbavovali – bylo by to mrhání energií. Výhodnější je, aby muž jakž takž fungoval a byl zhruba schopen plnit své role. A zejména aby i v době, kdy je takto omezen, byl schopen počínat další potomstvo.

Studie, která to popsala, vyšla v odborném časopise The finding published in Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. Vyplývá z ní podle profesora Restifa i doporučení, jak se s infekcemi vypořádávat dnes: Ženy by se měly pokoušet zbavit infekce co nejrychleji – přičemž není důležité, zda se během toho vystaví další možnosti infekce. Naopak muži se v podstatě ani léčit nemusí, jsou sice nevýkonní, ale bude jim špatně dlouhou dobu…

Text: MK