Ryby mají vlastní osobnost a jsou odvážné, tvrdí studie

Velké množství výzkumů se stále vehementně snaží pochopit lidskou osobnost, ovšem i zvířecí říše si zjevně zaslouží nemalou pozornost. Milovníci zvířat jsou jistě zastánci toho, že i zástupci pozemské fauny se od sebe odlišují v mnoha ohledech, které bychom mohli nazvat „osobností“. Přísným antropocentristům nejspíš bude takové označení vadit, ale nic naplat – zdá se, že unikátní osobností se pyšní dokonce i ryby. Jak se na to přišlo?

Rybí chytrolíni

O povaze ryb se poměrně nedávno zjistilo několik zajímavých závěrů. Kupříkladu loňské studování volně žijících pavích oček ukázalo odlišné chování v závislosti na tom, v jakém prostředí jsou ryby zvyklé žít. Ryby v oblastech s menším výskytem predátorů se chovaly poměrně rovnostářsky a často si plavaly tam, kam se jim zachtělo. Samozřejmě nedaleko bezpečí hejna, ovšem velký rozdíl byl vysledován u těch, které žijí v nebezpečnějších vodách; ty totiž mají v hejnu vždy vybrané vůdce, za nimiž v případech ohrožení plavou. Velmi funkční systém, který zvyšuje šanci většiny na přežití.

Jiní vědci se zabývali dániem pruhovaným, který je často zkoumaným modelovým organismem. Sledování mozku těchto malých sladkovodních ryb ukázalo, že při sdružování s ostatními rybami se jim v mozku aktivují podobná místa jako u savců – v našem případě tomu říkáme přátelství… Autoři studie tudíž upozorňovali, že ryby nejsou o nic méně citlivá zvířata než třeba savci, což by měli zvážit především ti vegetariáni, kteří se nevyhýbají jedení ryb. I když to na první pohled není zřejmé, máme co do činění s tvory, jejichž mozek si, stejně jako ten lidský či obecně savčí, leccos pamatuje, leccos ho zajímá a především leccos cítí.

Unikátní osobnost

Dnes nám ale jde především o rybí osobnost, kterou se zabývali vědci z anglické Exeterské univerzity. Zhruba měsíc děsili paví očka, aby zjistili, jak budou na nezvyklé situace reagovat. „Když jsme ryby umístili do neznámého prostředí, mnoho pavích oček mělo zcela odlišné strategie na zvládání stresových podmínek – spousta se snažila schovat, jiná chtěla utéct, pár jich dokonce opatrně zkoumalo okolí,“ řekl vedoucí výzkumu Thomas Housley. Doplnil, že tyto vzorce chování byly trvalé napříč časem a situacemi, lze proto říci, že každá ryba měla vlastní osobnost, podle níž se se situací vyrovnávala.

Je samozřejmé, že čím stresovější situace byla (jako například potenciálně nebezpečné prostředí), tím vyplašenější byly i reakce všech rybiček. Nepřipomíná vám to něco? Ano, takto to v podstatě totiž děláme všichni – naše chování se upravuje na základě osobnosti a situačních podmínek, přičemž osobnost je relativně stálá a podle toho reaguje na měnící se podmínky. Možná vás ani nenapadlo, že ten roztomilý tvoreček ve vašem domácím akvárku má vlastní osobnost. Ale zdá se, že už to tak bude…

Text: MS