Proč se zřeknout sexu? Každé náboženství to má jinak
Kdyby se celibát stal v lidské společnosti normou, tak vymřeme. Jak k němu přistupují světová náboženství?
„Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo může pochopit, pochop.“ Tímto údajným Ježíšovým citátem si někteří křesťané odůvodňují své setrvání v celibátu.
Je pravdou, že v něm není ani nic o sexu, ani nic o plození dětí, stejně tak jako je fakt, že na začátku křesťanského učení už dávno byly známy nevěstky, tedy ženy poskytující tělesnou útěchu za úplatu. V počátcích křesťanství nenajdeme mnoho zmínek o životě v celibátu a jako takový ani nebyl vyžadován. Jak známo, Ježíš Kristus sice ženatý nebyl a jeho přístup k sexu byl poněkud rezervovaný, ale celibát nikomu nenařizoval. Sám jen askezi pokládal za vhodnější životní styl. Vždy, když se rozšířily fámy o konci světa, přijala část lidí asketičtější, tedy „duší spasující“ styl života, k němuž odmítání radostné tělesnosti patřilo.
Kastrace
Ve 2. století byla kastrace u křesťanů vnímána jako pozitivní věc, jako přístup ke spasení. Později tomu bylo přesně naopak, kastrace se stala zavrženíhodnou a kleštěnci se nesměli stát součástí kléru a pokud se někdo nechal vykastrovat během pobytu v mnišském řádu, čekalo ho vyloučení. Přesto byl celibát považován za smysluplný, ba dokonce v řádu žádoucí. „Všem, kdo budou vroucně prosit, se od Otce dostane daru celibátu,“ píše se v dekretu Presbyterorum ordinis z vatikánského koncilu. Za poslední tisíciletí se situace v katolické církvi směrem k celibátu zásadně nezměnila.
Celibát? V hinduismu slovo neznámé
„Budeme-li pátrat v historických pramenech, zjistíme, že v sanskrtu neexistuje žádné slovo, které by vyjadřovalo pojem celibát přesně v takovém smyslu, jak ho známe my,“ píše Věra Bártová ve své diplomové práci Celibát v náboženstvích světa: Komparativní antropologická studie. Ostatně na mnoha hinduistických sousoších otevřeně znázorňujících pohlavní akt je lidská sexualita zjevná. I tady došlo k rozvoji askeze a u bráhmanů ke snaze o oproštění tělesné žádoucnosti. Manželství je v hinduismu chápáno jako nezbytná životní fáze, v níž má sex své přirozené místo, a například Kámásútra učí, jak si ho náležitě užít. Na jednu stranu se doporučuje žít zdrženlivým životem, na druhé mít dostatek synů.
Buddhisté – v klášterech krutá přísnost
Buddhističtí mnichové to mají z hlediska sexu velmi těžké. Sex samotný je pod pohrůžkou vyloučení z řádu (což je opravdu přísný trest a ostuda) zakázán, stejně jako sebeukájení či jen letmý dotyk ženské ruky či vlasů. Podle Bártové došlo k uveřejnění zákazu styku se zvířaty poté, co měl jeden z mnichů styk s opicí. Naopak velmi sympatickým rysem je, že se mniši nesmějí nejen sexuálně vyzývavě chovat, ale dokonce ani vulgárně mluvit. Žena je v buddhismu, podobně jako v křesťanství, příčinou pokušení. Ovšem i tady docházelo k prohřeškům a buddhismus má celou řadu metod, jak omezit sexuální představivost mladých jinochů.
Celibát důvodem k rozchodu. Podle koránu ano
Islám na rozdíl od ostatních náboženství nemá rozšířenou praxi mnišských řádů. Sice se zde, stejně tak jako v kterémkoli jiném náboženství, odsuzuje prostopášný život, ale manželský sex je v něm naprosto přirozenou součástí života a v podstatě od každého muslima se očekává, že se ožení. I svatí mužové v čele s Mohamedem, měli své manželky, prorok Mohamed jich měl mít jedenáct. Podle něj je dokonce mnišský způsob života odchýlením od pravé cesty islámu. Podle některých zdrojů dokonce Alláh sexuální askezi neuznává. Výjimkou je zřeknutí se sexu ve dne, tedy od rozbřesku do slunce západu, během ramadánu. „Pokud se muž rozhodne v manželství složit celibátní slib, tak to dle Koránu nesmí být na delší dobu než čtyři měsíce, poté pokud v celibátu setrvá, může žena požádat o rozvod,“ píše Bártová.
Jak vidno, zřeknutí se sexuálních radovánek patří v rámci lidské společnosti mezi opravdu minoritní záležitosti. Ostatně neustále rostoucí demografická křivka ukazuje, že rozmnožovací pud má na světě silnější pozici, než je touha po askezi, ať už je zdůvodňována jakkoliv.
Text: Topi Pigula