Prasátko Peppa prý způsobuje autismus aneb jak zneužít vědy k nesmyslům

Co má společného prasátko Peppa s autismem? Inu... nic.

Oblíbený seriál pro děti se už několikrát stal terčem velmi ostrých reakcí, ovšem útok z minulého roku byl zatím nejextrémnější. Prasátko Peppa ale s projevy autismu opravdu nic společného nemá.

Britský animovaný seriál o trochu zlobivém prasátku se dočkal velké popularity i u nás – a to navzdory problematickému jménu hlavní hrdinky. Ale je to tak, Peppa je pohlaví ženského a už i čeští diváci si na to zvykli. Jenže to není zdaleka ten hlavní problém, který musejí agilní rodiče řešit. Minulý rok se totiž objevily poplašné zprávy, že sledování seriálu způsobuje autismus, čehož se řada alternativních médií okamžitě chytla. Jenže všechno bylo samozřejmě jinak.

Podvodný autismus

Původní text se odvolával na výzkum prestižní Harvardovy univerzity, konkrétně na epidemiologa Marca Wildemberga. Jenže nikdo takový neexistuje, respektive v univerzitním prostředí se toto jméno nevyskytuje. Fiktivní Wildemberg tedy prezentoval studii, podle níž sledování příhod prasátka Peppy více než 30 minut denně zvyšuje riziko vzniku autismu o 56 procent. To je samozřejmě velmi alarmující zjištění, jež leckdo bez přemýšlení přejal. Pár měsíců trvalo, než Harvardova univerzita přiznala, že o výzkumu nic neví, studie neexistuje a vše je prostě nesmysl.

Internetoví všeználci však tou dobou už měli další argument do diskuzí o autismu; jako by dávno vyvrácený mýtus (respektive seriózními vědeckými výzkumy nikdy nepotvrzený) o spojitosti mezi očkováním a rozvojem autistických poruch nestačil. Autismus je z naprosté většiny geneticky podmíněný, případně související s některými onemocněními v těhotenství. Je tedy nesmysl, aby sledování animovaného seriálu (či jiného mediálního obsahu) vedlo k jeho rozvoji.

Chudák Peppa

Tento průšvih ale jasně ukazuje, jak lehce se podobné hoaxy mohou šířit a jak nekriticky je lidé s komplementárním světonázorem zastávají. Volba prasátka Peppy je navíc překvapivě logická, neboť tento animovaný fenomén je celosvětově dostatečně známý, aby následná kauza dosáhla globálních rozměrů. Seriál byl navíc opakovaně terčem kritiky, především za často nevhodné chování hlavní hrdinky, jež ke svému okolí umí být hrubá, sobecká, netolerantní, arogantní či příliš soutěživá. I tyto argumenty pak byly použity v souvislosti s domnělým autismem, ačkoli to je pro každého, kdo této poruše rozumí, zjevný nesmysl – takto se autistické děti rozhodně nechovají. Jenže kdo chce psa bít...

Text: MS