Poznejte tři nejďábelštější banky světa

S bankami je to jako s čímkoliv jiným – mohou být dobrým sluhou v případě, že potřebujete koupit dům nebo začít podnikat, ale také zlým pánem v případě, že své dluhy přestanete zvládat. Tedy, teoreticky. Protože totiž žijeme v komplikovaném světě, je zde ještě třetí možnost, totiž že se v čele banky uchytí neschopný, nebo ještě hůře bezcharakterní jedinec, který má přístup k hoře peněz a nebojí se je použít...

Právě třetí možnost je případe následující trojice bankovních afér, jejíž jednotlivé příklady jsou až po okraj narvané financováním terorismu, investováním do drogového byznysu i budováním vlastní armády žoldáků!

1) Banka Nugan Hand

Hned u našeho prvního příkladu se ukazuje, že bankovní operace jako z příručky Doktora Zlouna nemusejí zpočátku nutně platit za nápad, který hned trestá věřitele. Banka Nugan Hand byla založena v roce 1973 australským právníkem Frankem Nuganem a válečným veteránem Mikem Handem a svým investorům slibovala až 16% výnosnost úrokových sazen včetně záruky anonymity, nezdanitelných účtů a dalších báječných technik praní peněz. Co se jen mohlo pokazit?

Nikoho asi nepřekvapí, že Nugan Hand začal okamžitě získávat množství klientů i pracovníků včetně řady vysoce postavených lampasáků nebo třebas bývalého šéfa CIA Williama Colbyho. Banka brzy vytvořila pobočky v městech třetího světa jako Manile, Hong Kongu, na Kajmanech, v Kapském městě... a ve Washingtonu D.C. Šuškalo se sice o tom, že Mike Hand se po vietnamské válce zapletl s laoskými guerillami a má vazby na CIA, čemu by však podobné konexe mohly uškodit?

Inu, přežití banky, překvapivě. Investoři byli nervózní už na konci 70. let, když jim banka odmítla sdělit některé klíčové informace o původu peněz. Ten pravý skandál však přišel až s 27. lednem 1980, kdy bylo odhaleno tělo Nugana, jenž údajně skonal vlastní rukou. Policie se jala vyšetřování jeho aktivit, značnou část firemních údajů však stihl spálit Hand se svým kolegou – načež s novou identitou utekl z Austrálie.

Další roky ukázaly, že banka v podstatě sloužila jako krytí obchodů organizovaného zločinu z prodeje drog, pašování zbraní a možná i operací CIA, která skrze ní financovala své tajné mise ve východní Asii. Nugan sám na tom nebyl tratný – postupně totiž svým věřitelům odcizil solidních padesát milionů dolarů. Kromě jeho (údajné) sebevraždy a Handova útěku se nikdo další nedočkal potrestání, stejně jako se věřitelé nedočkali vrácení svých financí...

2) Bank of Credit and Commerce International

Sedmdesátá léta byla pro zlé bankéře vskutku obdobím žní. Další banka na holení, BCCI, byla založena v roce 1972 pákistánským finančníkem Agou Hasanem Abedim a rychle si vydobyla solidní postavení na světovém trhu. Během deseti let měla hlavní sídla v Karáčí a Londýně, jednotlivé pobočky však sahaly do 78 zemí, s celkovou hodnotou firmy sahají 20 miliard dolarů.

BCCI však za svůj úspěch nevděčila rozumné finanční strategii, nýbrž financování nemlich všech dobových teroristů a jim podobných existencí. Na seznamu klientů byl irácký diktátor Saddám Hussain, panamský diktátor Manuel Noriega, liberijský diktátor Samuel Doe, pašerácký Medellinský kartel či palestinský terorista Abu Nidal. Tradičním klientem byla i americká CIA – která opět skrze své účty financovala tajné operace. Skrze BCCI tak například putovaly peníze k afgánským mudžahedínům bojujícím proti Sovětské intervenci.

Banka tak doslova platila za jakousi frontu studené války. A ruku v ruce s tím BCCI založila i vlastní špionážní a paramilitantní divizi přezdívanou jako "black network" alias "černá síť". Ta operovala se sofistikovanými špionážními udělátky, do popisu její práce však nepatřil jen „sběr dat“, nýbrž i vydírání, podplácení, únosy, a údajně i občasná vražda na objednávku.

Státní regulační instituce sice šly BCCI po krku (na rozdíl od státních špionážních služeb...), nakonec však bylo k zajištění důkazů svědčících o podvodech globálního ražení potřeba mezinárodní monstakce – jmenovitě koordinovaného zátahu v sedmi zemích (!), o spolupráci při sbírání důkazů bylo navíc požádáno celkem 62 států. Trvalo sedm let, než se podařilo nasbírané materiály roztřídit a odhalit putování peněz. Tažení vévodili Britové se svou Bank of England, BCCI jako jeden z instrumentů studené války tak paradoxně skončila krátce po jejím odmávání – v roce 1991.

Banco Ambrosiano

Mohli bychom pokračovat i dalšími jmény a kauzami – skutečný ovšem drží banka, která byla už ze své podstaty považována za samotné ztělesnění dobra na Zemi. Řeč je o italské Banco Ambrosiano pod vedením jejího ředitele Roberta Calviho. Ta vznikla již v roce 1896 s cílem provádět finanční transakce pro "morální organizace, zbožnou práci a náboženké instituce s charitativními cíli". V době aféry jí majoritně vlastnila Vatikánská banka. V době své slávy byl Calvi označován za "bankéře božího" a užíval si právě i blízkého přátelství dobového papeže.

Co však začalo jako na první pohled bohulibý záběr, skončilo Calviho vraždou a šuškandou, že vlivem machinací Banco Ambrosiano byl i zabit papež Jan Pavel I – dle teorií totiž chtěl papež v roce 1978 reformovat Vatikánskou banku, což by nutně odhalilo i špinavosti v Banco Ambrosiano.

Nepředbíhejme se však. Roberto Calvi se do vedení banky dostal v roce 1975 (už zase ta sedmdesátá léta...) a promptně po svém nástupu změnil dosavadní merity banky – nově Ambrosiano založila několik společností na Bahamských ostrovech a v Jižní Americe, což je skvělý start pro každého milovníka konspiračních příběhů. Díky svým zahraničním firmám mohlo Ambosiano přesunout značné sumy peněz z Itálie, kterými počalo podplácet italské i americké politiky, prát peníze mafie, účastnit se prodeje řízených střel Argentině (kterými posléze potápěla britské lodě ve Falklandské válce) nebo třeba poskytovat zbraně oběma stranám nikaragujské občanské války.

Každá párty však jednou skončí, a útrum Banco Ambrosiano přišel s vyšetřováním v letech 1981 a 1982, které odhalilo, že se kamsi poděla více než miliarda v depositech. Reputace šla střemhlavě ke dnu a mafie okamžitě přistoupila k likvidaci škod. Jeden z úředníků byl nalezen mrtvý na Korsice, Calviho asistent následně spáchal sebevraždu, Calvi sám se – dle dobových zpráv – krátce poté oběsil. Nové vyšetřování jeho smrti však v roce 2003 ukázalo, že šlo vraždu.

Pokud vám tenhle příběh něco připomíná, pak vězte, že třetí díl filmové série Kmotr byl založen právě na osudu Banco Ambsoriana.