Poslouchání hudby je stejně dobré jako sex
Podle nové vědecké studie aktivuje poslouchání hudby i sex stejné oblasti slasti v mozku.
Poslouchání hudby působí velmi pozitivně na tělo i na duši, zjistili kanadští neurovědci. Jejich výzkum ukázal, že se při poslechu nové hudby aktivují stejné části mozku jako při sexuálním vzrušení. A čím víc se hudba líbila, tím víc se mozková aktivita podobala té, která vzniká při sexu.
Kanadští vědci studovali chování mozku na skenech magnetické rezonance. Pokus vypadal tak, že nechali testované osoby poslouchat 60 jim neznámých skladeb, přičemž sledovali, jak jejich mozky reagují na tyto podněty.
Podle studie, která na základě tohoto výzkumu vznikla, se dá velmi dobře pochopit, jak nás mozek odměňuje za poslech hudby. Muzika mu nějakým způsobem pomáhá, a tak nám za to dává odměnu – stimulaci center rozkoše.
Mozek a hudba
Současně vědci řešili další problém: proč se každému z nás líbí jiná hudba. Podle jejich závěrů je to vrozené – protože máme každý jinak formované zvukové ústrojí, vnímáme každý hudbu trošku jinak. Mozková centra, která tuto aktivitu vyhodnocují, se formují po celý život, podle toho, jakou hudbu posloucháme. Zdá se tedy, že vědci přišli na to, kde a jak se v našich mozcích formuje ten těžko definovatelný „vkus.“
Sexy mozek opravdu funguje. Jak je to možné?
Jasné je, že reakce, které v nás hudba vyvolává, reagují na „databanku“ emocí, které máme spojené s podobnou (anebo naopak odlišnou) hudbou. Za emocionální vnímání hudby je podle této studie odpovědný nucleus accumbens – což je část koncového mozku. Je to orgánek, který nás odměňuje a také trestá.
Malé místečko s obřím významem
V poslední době vědce zajímá tato část mozku čím dál víc, je totiž odpovědná za spoustu zajímavých kulturních fenoménů. Velkou roli hraje například při placebo efektu, kdy tělo odměňuje i za neúčinný lék a spouští tak potenciálně léčivou reakci. Má však také svou temnou stránku; právě v něm se tvoří takové fenomény, jako je agresivita, strach a závist.
Budeme se učit ve spaní? Mozek počítá, i když o tom nevíme
Další novinkou, kterou během studie Kanaďané zjistili, je to, že nucleus accumbens na tohle všechno není sám. Do tohoto procesu je zapojeno mnohem víc částí mozku, které spolupracují na co největší spokojenosti "zbytku člověka". A čím silnější vlna potěšení, tím intenzivněji probíhala komunikace mezi různými oblastmi mozku.