Pornografie mění náš vztah k sexu. U někoho může zvýšit riziko sexuálního násilí

Přestože se sexuálně explicitní fresky našly už v Pompejích, zničených začátkem našeho letopočtu, pornografie nebyla nikdy tak dostupná a rozšířená jako v posledních dvou dekádách díky internetu. Nemá už ani smysl upozorňovat na to, že se pornografický obsah řadí mezi nejvyhledávanější i nejnavštěvovanější materiály na internetu – spíše se podívejme na to, jak vlastně dostupná pornografie ovlivňuje naše vnímání skutečného sexu.

Odměna pro mozek

Především je nutné připomenout, že je náš mozek evolučně nastaven na to, aby na sexuální stimulaci reagoval vyplavováním dopaminu. Tento neurohormon je spojen nejen s odměňováním, nýbrž také s pamětí a motivací. Užívání pornografických materiálů může vést k rozvoji podobné závislosti jako v případě jiných látek, které máme se slovem závislost spojené mnohem tradičněji – jako alkohol či drogy.

„Lidé si toho nejsou obvykle vědomi, ale masturbace je vlastně konzumováním určitých obsahů. Když zažíváte sexuální potěšení, tato odměna se v mozku spáruje s tím, co vzrušení vyvolává,“ vysvětluje Sarah Ashton z australské Univerzity Monash. Mozek si tedy pamatuje, z jakých zdrojů i z jakých konkrétních obsahů se mu dostává odměny v podobě sexuálního potěšení. Odborníci proto varují před možnými změnami chování: Když na člověka přijde sexuální touha, neobrátí se na svého partnera, nýbrž na počítač či telefon.

Od vzrušení k depresi

Neuroplasticita mozku, tedy jeho schopnost přepisovat zaběhlé dráhy a zvyklosti, je v tomto ohledu dvousečná, neboť se snadno můžeme naučit vyhledávat uspokojení snazším a dostupnějším způsobem – a následně v různé míře rezignovat na vztahy v reálném životě. Pornografické obsahy navíc vedou k velmi vysoké sekreci dopaminu, což může dlouhodobě ovlivnit celý mentální systém odměn, který je na dopaminu založen; jinými slovy, člověk přestává reagovat na přirozené zdroje potěšení a podobně jako v případě látkových závislostí musí zvyšovat „dávky“ těchto materiálů, jež poskytují uspokojení.

Narušení dopaminového systému může následně vést nejen k sexuálním dysfunkcím, kdy podněty z reálného života už nestačí nerealisticky posazeným očekáváním, nýbrž třeba i k depresi či úzkostem. Obecně se dá říct, že problém nastává ve chvíli, kdy potřebujete přísun pornografických materiálů zvyšovat, ale zároveň vám sledování těchto obsahů nedělá radost. O tom jsme ostatně psali už v souvislosti se zjištěními německého odborníka Maxe Plancka.

Porno není normální sex

Opět musíme zmínit i zjištění týkající se zrcadlových neuronů. Tento fenomén ve zkoumání mozku je do značné míry stále neznámý, v zásadě se však ví, že u leckterých činností stačí, když se na ně díváme – a v mozku se aktivují stejná centra, jako když je přímo děláme. Když se výše uvedené poznatky spojí, můžeme si představit následující situaci: Dlouhodobým sledováním pornografie jsou naše dopaminová centra otupělejší a potřebují stále silnější a výraznější impulzy k dosažení uspokojení. Proto vyhledáváme tabuizovaná či násilná témata, na která si v rámci pornografie zvykneme a následně nám nemusí přijít jako špatný nápad podobné aktivity realizovat i v běžném životě; a to je už jen krůček od toho, aby se člověk dopustil skutečného sexuálního násilí. Jedná se spíše o varování a většina z nás se takhle daleko nedostane, ale přeci jen je lepší, abychom si těchto rizik byli vědomi.

Jak v přiloženém videu říká odbornice na veřejné zdraví, Emily Rothman z Bostonské univerzity, „pornografie je otřesnou formou sexuální výchovy.“ Rozhodně však nevznikla za tímto účelem, a tak ani není úplně fér to po ní chtít. Pornografie není v zásadě dobrá, nebo špatná – i navzdory rizikům může leckomu pomoci lépe pochopit vlastní tělo či leckteré sexuální praktiky. Je však nutné si uvědomit, že se obvykle jedná o vysoce stylizovaný obsah, který předkládá zkreslenou verzi reality – i když z ní pochopitelně částečně vychází.