Polské potraviny jinak, než je běžné. Test na vlastní kůži
Jak se pozná polské vejce od českého? Kdyby nemělo razítko na skořápce, tak asi těžko. Polské potraviny a jídla mají u nás poněkud nelibý zvuk a nehezkou image. Může za to skutečně polská kuchyně, dovozci nebo média? Není nad test na vlastní kůži.
Jednou je to sůl, jindy vajíčka a do třetice třeba salámy. Ačkoli našinci ze severního pohraničí jezdí do Polska nakupovat levnější potraviny, stejně si nad novinami zanadávají, cože jsou to za šunty. Pokud zrovna „nefrčí“ nějaká „polská aférka“, objeví se jiné složení stejných potravin z Německa. Potravinově špatným zprávám zkrátka neunikneme.
Baltští sledi a...
Dovolím si v rámci vyprávění jeden poněkud osobní příběh. Od dětství nemám rád ryby, averzi vypěstovali rodiče nucením pití rybího tuku. Prý je to zdravé pro kosti, mozek a kdoví co ještě. Averze je i v dospělosti natolik silná, že stačí pouhý jeho pach a žaludek se začne prudce bouřit. Proto jsem v Gdaňsku nad talířem syrových sleďů poněkud zaváhal. Obava se ukázala jako naprosto lichá. Hlava vůbec nechápala, co to ruce dělají, když si na talíř přidávají rybu, ještě k tomu syrovou. Smetanová poleva (ano, smetana a ryby jdou dohromady) chuť jen podtrhla.
... varšavské sushi
Podobné zaváhání i podobný průběh měla návštěva Izumi Sushi ve Varšavě. Mohutný skleník, tedy lépe řečeno nádherná oranžerie z 20. let minulého století, v níž se ke stropu pnuly vzrostlé palmy, byly místem pro tento typ podniku jako stvořené. Představa, že by zrovna polská kuchyně měla tu moc zvrátit averzi vůči rybám na talíři, se jevila jako pohádkově nepravděpodobné. A skutečně jako pohádka to mělo dobrý konec. Ryby mi zachutnaly. Ovšem jen do doby, než jsem si koupil hnusnou uzenou makrelu v jednom z českých supermarketů
Polévka z řepy? Studená a s jahodami
Polské ovocné polévky jsou spolu s bigosem (kapusta s masem a klobáskou) symbolem polské kuchyně. Podávají se studené a nic ani vzdáleně podobného v českých současných kuchařkách nenajdeme. Ovoce podle nás patří do kompotu a ne do polévkových talířů. Přesto rudá barva řepy a rozpůlená jahoda spolu se snítkou kopru vytvořily zcela nezvyklou, ale kupodivu docela chutnou kombinaci. Mírně pikantní a přitom vyváženou. Často se jedná o rodinné recepty vycházející z toho, co se zrovna na zahrádce nabízí ke sklizni. Nicméně je pro nás přece jen nezvyklá.
Polská gastronomie je plná překvapení -typické polské gurmánské překvapení - ovocná polévka Zdroj: Topi Pigula
Polská gastronomie je plná překvapení -typické polské gurmánské překvapení - ovocná polévka Zdroj: Topi Pigula
Šneci na talíři
Restaurace Brasseria Warszawska je trochu nóbl podnik, čemuž odpovídají nejen ceny, ale i nabídka pokrmů. Ačkoli šneci se v dobách Dobromily Rettigové u nás konzumovali poměrně běžně, dnes už je umí udělat málokdo. Upřímně řečeno, s kouskem svalu tvořícího nohu se toho opravdu moc udělat nedá. Rozemlít a spolu s nádivkou nacpat zpět do ulity nebo nechat šneka pořádně „vykadit“, uvařit a servírovat se speciálními kleštičkami. Julia Roberts coby Pretty Woman s proslulou hláškou „svině klouzavý“ taky zjistila, že dostat sousto z ulity chce cvik a trénink.
Dyletanti s tvrdým "y"
V Malopolsku, což je jihovýchodní část Polska, se pěstuje polské víno. Není tak proslavené jako naše moravské či snad francouzské nebo španělské, ale někteří místní jsou na ně opravdu hrdí a už i tady vyrůstají místní vinní patrioti. To, že se scházejí ve vinárně Dyletanti (to „y“ není překlep), je jen takový vtípek. A zároveň sázka na jistotu, protože majitelé se na polská vína specializují. Najdete tu mimo jiné odrůdy Leon M či Regent.
Bylo-li by libo kachní jazýčky?
Mediálně masírován jsem k polské kuchyni přistupoval s opatrnou zvědavostí a až na místě se ukázalo, že je stejně dobrá a kvalitní jako ta naše. Stejně jako u nás se v ní najdou párky s minimálním množstvím masa a maximálním množstvím přídavných látek. A na druhou stranu zde najdete jídla, s nimiž by se kvůli jejich pracnosti u nás nikdo „nepáral“. Je libo příklad? Ve Varšavě můžete například ochutnat smažené kachní jazýčky. Talíř s jednou porcí obsahoval 12 jazyků. A mimochodem překvapivě dobrých.
Polsko není země, kam by se jezdilo za gastropoznáním. Našince by to ani nenapadlo právě pro mediálně negativní image polských potravin. A přitom je to stejné, jako když Poláci řeknou, že něco je složité jako český film (pro nás je nepochopitelná věc španělskou vesnicí). Prostě tomu jen nerozumíme a nemáme moc odvahu tomu přijít na chuť. Bohužel k vlastní škodě.
Text: Topi Pigula