Po čtyřicítce podle vědců příliš práce škodí

Vědci zkoumali kognitivní schopnosti více než 6 500 Australanů ve věku nad čtyřicet let a srovnávali výsledky těchto testů s počtem hodin, který tito lidé za týden odpracovali. Z jejich analýzy vyplynulo, že existuje komplexní vztah mezi prací a inteligencí: jestliže účastníci výzkumu pracovali méně než 25 hodin týdně, pak zřejmě jejich práce vedla ke zvyšování duševní kapacity, ale jakmile pracovali více než 25 hodin týdně, nastala rychle opačná situace.

"Práce zřejmě zpočátku mozkové buňky stimuluje. Na určitém stupni ale vstupuje do hry stres spojený s fyzickou a duševní prací a příznivý vliv práce začíná potírat. Příliš mnoho práce z hlediska kognitivních funkcí je horší, než když nepracujeme vůbec," citoval italský deník Corriere della Sera Colina McKenzieho z japonské Univerzity Keio.

Za co může práce? Za stres a nedostatek spánku

Vědci zatím analyzovali jen souvislost, která existuje mezi počtem týdně odpracovaných hodin a kognitivním výkonem, a nezjišťovali, jaká je příčina pozorovaných výsledků. Autoři studie však předložili dvě hypotézy: je to stres a nedostatek spánku. Tito činitelé mohou hluboce ovlivňovat strukturu a kapacitu našeho mozku.

Účinky práce u osob mladších čtyřiceti let mohou být méně zjevné. "Usuzuji, že schopnost obnovy mozku u mladších osob je různá," uvádí McKenzie. "Mladí lidé bývají odolnější proti účinkům dlouhých pracovních směn," dodává. Lidé starší čtyřiceti let jsou v takové fázi života, kdy se často musejí starat o malé děti nebo o staré rodiče. To jim dodává sociální roli zásadního významu a účinky intenzivní práce na jejich mozek jsou komplexnější.

Méně práce = vyšší produktivita

V souvislosti se zvyšujícím se důchodovým věkem v celém světě výsledky studie naznačují, že pracujeme-li více a déle, nezvyšuje to naši produktivitu. Právě naopak: tři dny práce do týdne (25 hodin), čili částečný pracovní úvazek, se zdá být produktivnější volbou pro ty, kdo překročili čtyřicítku.

Zatímco v Itálii to zní jako kacířství, pro Švédy to je spíše potvrzením nového trendu: různé podniky a instituce této skandinávské země experimentují se zavedením šestihodinové pracovní směny jako standardu. Vyšší produktivita práce zaměstnanců by mohla ospravedlňovat zachování stejné mzdy za situace, kdy se pracuje týdně o deset hodin méně. Dosavadní výsledky tuto hypotézu zřejmě potvrzují.

ČTK