Petr Horký: Hausbot – rozhovory o životě a spokojenosti

Myslíte si, že přemýšlet nad životem je ztráta času? Jak dlouho může trvat takové štěstí – a lze ho vůbec zkoumat? Skutečně vědí domorodci lépe než my, jak se má žít? Sledování pohrom ve zprávách otravuje život – nemělo by být na jejich začátku podobné varování jako na obalech od cigaret? A může být Dán opilý jako Dán?

V knize najdete výběr z talkshow televizní stanice Prima ZOOM Hausbot Petra Horkého a z jeho youtubového kanálu. Petr Horký vybral ty nejzajímavější rozhovory s českými i světovými osobnostmi o jejich přístupu k životu.

Jan Hnízdil, Václav Cílek, Jane Goodallová, Anna Hogenová, Radůza, Robert Fulghum, Miroslav Zikmund, Jan Hartl, Krzysztof Zanussi či kouč Steva Jobse John Mattone a další hovoří o tom, kam je dovedl jejich vlastní život nebo třeba vědecké výzkumy. Nad osobitými debatami se nejen zamyslíte, ale také pobavíte.

Slovy autora:

Když se chce domorodec z indiánského kmene třeba v Amazonii dovědět něco o životě, přijde za stařešinou a požádá jej o radu. Už jen fakt, že se daný stařešina dožil pokročilého věku, dokládá, že se ve světě vyzná, umí si poradit. Složitěji se hledá moudrý stařešina v západním světě, kde moderní věda a vyspělá medicína umožňují dlouhověkost (kromě moudrých) i hlupákům.

Vedle toho slýchám, že životní styl jihoamerických indiánů je o mnoho lepší než ten náš v Evropě – dokládají to tvrzením, že všichni členové kmene bývají silní, zdraví lidé. Ano – protože u nich zase absence kvalitního lékařství způsobuje, že každý oslabený indián zemře.

Mám štěstí, že mi práce umožňuje potkat stařešiny mezi domorodými kmeny nebo na malém Velikonočním ostrově, ale potkávám také „stařešiny“ našeho euroamerického světa. Bylo pro mě objevem, že jejich úvahy na sebe navazují a souvisejí spolu bez ohledu na to, kdo je exaktní vědec a kdo domorodec vedený rodovou zkušeností a intuicí.

Celou knížku můžete vnímat jako (doufám) příjemné povídání na dovolenou – nebo jako pokus o sociologický sběr různých přístupů k životu a hodnotám napříč světovým společenským spektrem.

Petr Horký

Ukázka z knihy – z rozhovoru s Robertem Fulghumem:

Jste pro mě jako strýček ze vzdáleného rodinného kolene, protože jste často přítomen mým vnitřním dialogům, myšlenkám a rozhodováním. Myslím, že bude hodně lidí, kterým jste vstoupil do života.

To je pravda, lidé mě běžně zastavují na ulicích. Naposledy třeba dnes ráno, a říkají mi něco podobného jako vy. To mi dělá velikou radost. Když vyprávím příběh, někdo si ho zapojí do života a pak jej zase doplněný pošle dál, to je úspěch.

Když čtu vaše knihy, nezískávám jen informace o hrdinech, ale poznávám také vás. Máte odvahu přiznat vlastní chyby, neúspěchy, těžké situace.

Víte, když píšu, píšu pro přítele, ne pro nějaké neznámé obecenstvo. Proto můžu být přímý, říct: „Podívej, toto se teď děje.“ Můžu se ptát: „Slyšel jsi o tamtom?“ A Bůh mě slyší. Je to velmi osobní.

V knížce Ach jo se vás nějaký novinář ptá, jestli věříte v Boha, a vy odpovídáte, že věříte v Howarda.

Teď nedávno jsem měl zážitek, který se k tomu vztahuje. Poslouchal jsem čtyři mladé dámy, jak zpívají na náměstí Míru v Praze. Zpívaly anglicky, a tak jsem přišel blíž, abych je dobře slyšel. Jedna z nich se mě zeptala: „Našel jste Boha?“ A já se zeptal: „Cože, on se Bůh ztratil?“ A ona hned: „Ne, ne,

ne, myslím, jestli jste našel Ježíše?“ A já hned: „Cože? On se ztratil taky?“ Ale ta dáma se vůbec nesmála! Vy mi rozumíte, proč je to legrační, ale ona byla velmi vážná. Najednou nevěděla, co říct, ztratila nit.

Co se stalo, že jste se jednoho dne rozhodl, že opustíte práci pastora?

Když jsem byl malý, moje představa Boha byla velice prostá. Maminka řekla: „Bůh tě sleduje!“ A tak jsem si představoval, že přímo nade mnou je starý pán, který mě neustále pozoruje. Postupně jsem získával větší představu o Bohu a významu toho slova. Je mi přes osmdesát a už chápu, že to je prst, který ukazuje na něco velikého… Je to slovo, které musíme používat, protože my jsme malincí a TO je tak veliké. Nejde tedy o to, že bych nevěřil v Boha, ale moje představa významu toho slova je už mnohem rozsáhlejší. Teď čtu kvantovou fyziku a zajímají mě mnohočetná univerza. Když si představím, že já jsem jedno universum vedle spousty dalších – a v každém z nich je Bůh –, tak celá ta záhada, to tajemství, se stává ještě mnohem větším…

Petr Horký je český režisér, polárník a spisovatel. Vystudoval pedagogiku na Masarykově univerzitě v Brně, filmovou režii na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy získal titul Ph.D. na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky. Založil youtubový kanál a natáčí podcast Hausbot Petra Horkého. Režíroval asi sto dokumentárních filmů, mimo jiné se v kinech v České republice i v zahraničí promítaly jeho celovečerní filmy

Století Miroslava Zikmunda a Civilizace – Dobrá zpráva o konci světa. Jako první Čech došel na lyžích na tři póly – severní a jižní spolu s nejchladnějším obydleným místem na Zemi, pólem chladu na Sibiři.

Jeho cestovatelské a filmové projekty jsou veřejnosti známé, stranou mediální pozornosti je jeho výuková, teoretická, konzultační a poradenská činnost v oblasti médií, mediální a krizové komunikace.

Více se o něm dozvíte na https://www.petrhorky.cz/

Petr Horký: Hausbot – Rozhovory o životě a spokojenosti, vydává nakladatelství Universum ve spolupraci s FTV Prima, agenturou Solootions a PiranhaFilm s.r.o., 288 stran, doporučená cena 399 Kč