Padne další mýtus? Tentokrát jde o Lochnessku a její DNA

DNA z Loch Ness

Mezinárodní tým pod vedením profesora Neila Gemmella odebere příští měsíc vzorky vody ze skotského jezera Loch Ness a pomocí testů DNA určí, které živočišné druhy v jezeře žijí. Gemmel sám v existenci lochnesky nevěří a chce veřejnost dobrodružným způsobem přiučit něčemu z vědy. Jeho děti to prý považují za tu nejsenzačnější věc, kterou kdy vykonal.

Lochneská příšera je podle jedné z kolujících teorií vodní ještěr plesiosaurus, kterému se podařilo přežít vyhynutí dinosaurů. Podle jiné domněnky se vlastně jedná o jesetera, anebo obřího sumce. Mnozí mají za to, že svědectví o lochneské příšeře se nezakládají na pravdě a dají se vysvětlit silnými větry či plujícími kládami.

Zvířata za sebou při pohybu ve vodě zanechávají nepatrné stopy DNA – pochází z jejich kůže, peří, šupin a moči, vysvětluje Gemmell. Jeho tým odebere 300 vzorků vody na různých místech a v odlišných hloubkách jezera. Vyfiltruje z ní biologický materiál a z něj extrahuje DNA, kterou budou analyzovat. Výsledky testů poté badatelé porovnají s databází známých druhů. K odpovědím se chtějí dopracovat do konce roku.

"Přikláním se spíše k variantě, že lochneska neexistuje, ale chci si tuhle hypotézu potvrdit," uvedl Gemmell. "Nakonec zmapujeme, jak je jezero Loch Ness biologicky rozmanité," dodal. Skutečným objevem by podle 51letého vědce bylo například určení invazivních, tedy nepůvodních druhů.

Pokud tým žádné stopy DNA lochnesky nenajde, zastánce její existence to stejně nepřesvědčí, myslí si ovšem Gemmel. Ti už se s ním podělili o několik teorií: lochneska podle nich například proplavala podzemními jeskyněmi až do moře; jiní jsou přesvědčeni, že je mimozemského původu a žádné stopy DNA za sebou nezanechává. A nebo je dávno mrtvá.

ČTK