Osamělost spouští v lidech nezastavitelné hormonální změny - a ty vedou k nemocem

Osamělost je více než jen pocit. Když je člověk mladý, jsou její dopady zanedbatelné, ale pro starší lidi představuje dlouhodobá sociální izolace hlavní zdravotní riziko, které zvyšuje riziko předčasného úmrtí o 14 procent. Účinky osamělosti jsou srovnatelné s vysokým krevním tlakem, který může být pro člověka velmi rizikový.

Vědci už dlouho vědí, že samota je nebezpečná, ale až dosud nebyl znám její vliv na buněčné mechanismy. Tým vědců z Chicaga společně s předním expertem na osamělost Johnem Cacioppem vydal studii, která osvětluje, jak osamělost spouští fyziologické reakce, jež se mohou v konečném důsledku stát příčinou onemocnění.

Ve studii, která se objevila ve sborníku Národní akademie věd, vědci zkoumali kromě člověka i makaky, kteří patří do skupiny vysoce sociálních druhů. Ukázalo se, že osamělost vede ke zvýšené míře stresu (podobně jako třeba boj či útěk), což ovlivňuje tvorbu bílých krvinek. Vědci pozorovali 140 starších lidí. Sledovali u nich vztah mezi negativními pocity opuštěnosti a vzory genové exprese u bílých krvinek, které mají velký vliv na ochranu organismu před viry a bakteriemi.

Těla osamělých se chovají divně

Už předchozí výzkumy odhalily, že kvůli osamělosti v těle vzniká zvláštní reakce. Vědci zjistili, že buňky chronicky osamělých lidí vykazovaly známky zvýšené exprese genů zapojených do léčby zánětů a boje proti potenciální bakteriální infekci. Buňky však měly také nižší hladiny exprese genů zapojených do boje proti virovým infekcím. „Tento vzor genové exprese mění tělo tak, že vypadá, jakoby v něm probíhala zánětlivá reakce,“ vysvětluje John Cacioppo.

Podle něj se organismus, ve kterém se dějí takové procesy, chystá k boji s bakteriální infekcí. Ta ale v těle není a k boji nedojde. Nicméně kvůli tomu je tělo ohroženo potenciální virovou infekcí. „Osamělí lidé jsou víc chráněni proti bakteriím, ale o to méně jsou chráněni proti virům,“ dodává Cacioppo. V podstatě to znamená, že osamělí lidé mají horší imunitu a jsou náchylnější k nemocem než lidé, kteří žijí společenským životem.

Studie však rovněž odhalila několik důležitých nových vlivů, které má osamělost na organismus. Především ovlivňuje geny dlouhodobě. I rok po jejím skončení jsou v těle zvýšené hladiny „škodlivých“ genů. Výsledky jsou natolik průkazné, že vědci mohli potvrdit, že za specifické změny v těle může skutečně samota, nikoliv jen deprese, stres či nedostatek sociální podpory.

Na zkoumaných makacích, kteří patří k živočišným druhům, jež velmi špatně snáší sociální izolaci, si vědci potvrdili, že i u primátů vzrůstá hladina „špatných“ genů. Kromě nich stoupá i hladina neurotransmiterů, zejména noradrenalinu, jehož hladina se zvyšuje v okamžiku boje nebo útěku.

Osamělí nezvládají banální ani rizikové choroby

Předchozí výzkumy ukázaly, že noradrenalin stimuluje kmenové buňky v kostní dřeni, a tak vzniká určitý druh imunitních buněk - nezralé monocyty, které mají vysoké hladiny těch „špatných“ genů a nízkou úroveň antivirové genové exprese. Obě skupiny, osamělí lidé i opice, vykazovaly vyšší hladinu monocytů v krvi.

To vše jsou ale věci zajímavé spíš pro vědce. Běžného člověka bude spíš zajímat skutečnost, že zvýšená hladina nezralých monocytů má skutečný vliv na zdraví. Opice ve výzkumu, která byla nakažena virem SIV, což je opičí verze viru HIV, odolávala tomuto viru daleko hůře než běžné opice. Virus se tělem šířil rychleji a brzy se dostal i do mozku.

Výsledkem pokusů vědců je tedy zjištění, že signály nebezpečí, které v mozku aktivuje pocit osamělosti, mohou v konečném důsledku ovlivňovat tvorbu bílých krvinek. Procesy, které poté v těle následně probíhají, zvyšují pocit osamělosti, ale také ovlivňují zdravotní stav jedinců. Tým plánuje pokračovat ve výzkumu, aby přišel na to, jak zabránit zdravotním problémům osamělých lidí, zejména ve starším věku.

Lucie Kořistová