Optický klam: Proč se tento statický obrázek hýbe? Může za to náš mozek

Významnou kategorií optických klamů jsou takzvané iluze pohybu. Do této skupiny patří statické obrázky, které působí dojmem, že se ve skutečnosti hýbají. Konkrétně se zdá, že bod, na který se díváme, se nehýbe, ale periferním pohledem vidíme pohyb jiných částí obrázku. Proto se těmto klamům občas říká také iluze periferního vlivu.

Rozhýbané periferní vidění

Jak je ale něco takového možné? Na vině je kombinace barevných kontrastů, tvaru a pozic jednotlivých objektů. Je zajímavé, že přesného vysvětlení jsme se stále nedočkali – vědci pouze spekulují nad tím, jak je něco takového vlastně možné. Pravděpodobně hraje roli rozdílná rychlost zpracování různě kontrastních vizuálních vjemů. Vysoce kontrastní oblasti jsou naším mozkem zřejmě zpracovávány rychleji nežli ty s nízkým kontrastem, což je v souladu i se zjištěním, že pokud na nějaké místo zacílíte svou pozornost, pohyb téměř ustane.

V takovém případě se totiž každá část vizuálního pole stává téměř konstantní, přitom ke „správnému“ fungování této iluze je potřeba, abychom očima po obrázku trochu těkali – jako třeba při mrkání či cukavém střídání objektů, jež upřeně sledujeme. I sem navíc proniká vliv teorií modulární mysli, o které jsme psali už v souvislosti s jiným optickým klamem.

Výzva pro naše smysly

S těmito obrázky bývá nejčastěji spojováno jméno japonského psychologa Akiyoshiho Kitaoky, který se ve svém zkoumání specializuje na vizuální percepci – a tedy i optické klamy. Kitaoka stojí třeba i za klamem s názvem Rotující hadi či několik let starým internetovým fenoménem červených jahod. Tento činorodý Japonec nás prostě nepřestává zásobovat unikátními výjevy, které nás neustále matou.