Jak vidí optické iluze muži a ženy? Jedno pohlaví má v poznávání klamů náskok

Optické klamy nám stále zamotávají hlavy a každou chvíli rádi objevujeme nové vizuální triky, jež nám připomínají nedokonalost našeho vnímání. Jenže přestože se rádi přesvědčujeme, že leckteré obrazy a výjevy vnímáme jinak, než jak vypadají ve skutečnosti, mezi jednotlivými lidmi je také mnoho rozdílů. Statistik Ivo Dinov v roce 2011 naservíroval dvěma tisícovkám amerických studentů hned několik optických iluzí, díky čemuž chtěl zjistit, jestli muži a ženy vnímají percepční klamy stejně. A objevil řadu rozdílů.

Iluze věk neošálí

Dinov zmiňuje i vliv barvosleposti, kterou trpí údajně až sedm procent amerických mužů, zatímco mezi ženami postihuje tento problém pouze kolem půl procenta lidí. Vnímání barev samozřejmě není jediným vizuálním mechanismem, kterých optické klamy využívají, ale přesto se tento rozdíl prostě musí projevit.

Dobrovolníkům bylo předloženo v rámci on-line dotazníku celkem sedm optických klamů, kombinujících různé typy efektů: zdánlivý pohyb, barevné proměny, paobrazy, kontrast figury a pozadí, mizející objekty či proměnlivý jas. Dinov zkoumal vedle genderu i věk, a v tomto ohledu žádná specifika neobjevil – po zprůměrování jednotlivých klamů se ukázalo, že s postupujícím věkem nejsou lidé vůči optickým iluzí ani náchylnější, ani odolnější.

Souboj pohlaví

Zato u pohlaví se výrazné rozdíly ukázaly. Původní předpoklad byl takový, že muži budou k podléhání optickým klamům náchylnější, jenže výsledky dopadly zcela obráceně. Jednotlivým iluzím podléhaly ženy o 5–10 procent častěji nežli muži. Takový výsledek je v souladu s o dekádu starším výzkumem zabývajícím se známou Ponzovou iluzí, v níž se muži prokázali jako výrazně odolnější. Jako vysvětlení bylo zmiňováno, že ženy jinak vyhodnocují prostorová vodítka, což se v těchto případech ukázalo jako nedostatek.

Nutno dodat, že výsledky Dinovovy studie mohly být zkresleny i tím, že se jednalo o sběr dat přes internet. Ženy totiž mohly přesněji následovat zadání, odpovídat na otázky týkající se optických klamů rychleji, a tak byly prezentovanými iluzemi i výrazněji ovlivněny. Druhým možným vysvětlením těchto výsledků je obecně rozdílný přístup k řešení problémů; ale to je už na jiné povídání. Každopádně však stojí za pozornost, že optické iluze nás matou nejen samy o sobě, ale navíc je každý vnímáme i trochu jinak – což už tak zapeklité téma lidské percepce posouvá ještě dál…