Opisovali autoři Bible? Víme odkud!

Bible je plná příběhů, zázraků a podobenství, jež nabízejí pestrou paletu výkladů. Frank Fabian, vlastním jménem Horst A. Mehler, v knize Největší lži historie ukazuje na příkladu Nového zákona, kde mohli tvůrci Bible čerpat inspiraci.

„Buddha přikazoval nečinit žádné bezpráví, nezabíjet, nekrást, neporušovat manželství. Rovněž varoval před svody peněz a před tělesnou žádostivostí. Stejně jako Ježíš Kristus.“ Až nápadně to připomíná desatero. Jenom s tím rozdílem, že Siddhártha Gautama, který proslul jako Buddha, žil více než šest století před Kristem. Není to jediná podobnost, legendy o jeho matce tvrdí, že byla, podobně jako matka Ježíšova, pannou.

I biblická potopa světa, při níž Bůh „resetovat“ své dílo, se vyskytuje v mnoha předkřesťanských kulturách. Najdeme ji nejen se nejen v Asii, kde mezi nejznámější patří indická potopa v Eposu o Gilgamešovi, ale i ve starověkém Řecku i v legendách kolujících mezi severoamerickými indiány či australskými Aboriginci. V řecké variantě potopy se na lodi z akáciového dřeva zachránil Prometheův syn Deukalión a jeho žena Pyrrha. „Nebylo zbožnějšího a spravedlivějšího muže, než byl on, nežila na světě zbožnější a spravedlivější žena, než byla Pyrrha. Ti se plavili na malém člunu, jediní z živoucích tvorů. Když Zeus viděl, že z tolika tisíců lidí zbývají jen oni dva, oba nevinní a spravedliví, rozptýlil mraky a rozehnal je prudkým severákem. Déšť ustal, vody opadávaly. Již se objevil vrcholek Parnasu a vyčníval nad zaplavenou krajinou. A tam právě přistáli Deukalión a Pyrrha. Radovali se, že opět vidí na obloze slunce, že se ukazuje pevnina a oni jediní že se zachránili.“

Již Platón vytáhl do boje proti žebravým mnichům, kteří prodávali odpuštění a očistu jako chleba. F. Fabián, Největší lži historie

Autory Bible, kterých mělo být podle odhadů až několik desítek, neznáme. Jazykovědci předpokládají, že se jedná o kompilát z mnoha děl, a originálních událostí ve smyslu původních a jedinečných je v nich pramálo. „Již Platón vytáhl do boje proti žebravým mnichům, kteří prodávali odpuštění a očistu jako chleba,“ dočteme se v již zmiňované knize Největší lži historie. Odpustky byly pro církev cenným zdrojem příjmů, sloužily nejen k financování stavby kostelů, ale i k zajištění peněz pro křížové výpravy.

Na konci roku 2005 získala Národní knihovna historický unikát – odpustkovou listinu vytištěnou roku 1454. Tato listina byla objevena v knihovně chebských františkánů a sloužila konkrétně pro financování války, kterou vedlo Království kyperské proti Turkům v období, kdy došlo k pádu Byzantské říše a Evropa si silně uvědomovala nebezpečí turecké expanze. I vůči odpustkům měl Ježíš své výhrady. A kdo kromě něj uměl změnit vodu ve víno, tedy učinit božský zázrak spojený s transmutací hmoty? Tradičně se tento čin přisuzuje Kristu, nicméně už před ním se zkazky o podobném zázraku objevují se spojení s Dionýsem, bohem vína a veselí.

Když se Zoroaster (Zarathustra) jednou modlil na vrcholu hory, zjevil se mu nejvyšší bůh zvaný Ahura Mazda, aby ho obdaroval knihu zákonů. Podobnost tohoto aktu protoíránského náboženství s Mojžíšem na Sinaji je opět až neuvěřitelně nápadná. Beránek jako náhrada za člověka se ve formě oběti opět vyskytuje v celé plejádě předkřesťanských náboženství. Bible navíc utrpěla nesčetnými překlady a „aktualizacemi“. z nichž zřejmě nejdůležitější proběhla za vlády císaře Konstantina. Ten se snažil dát Bibli jednu konkrétní formu, v níž už měla zůstat navěky.

Svatá kniha křesťanů je pevně spjatá s vírou, že slova i poselství v ní obsažená jsou pravdivá. Často je vykládána doslovně, a přitom v obrovském množství případů jde jen o pouhé převzetí mnohem starších mýtů a jejich přizpůsobení tehdejší situaci. Ovšem jen samotná myšlenka, že autoři Bible opisovali a brali si náměty ze starých mýtů, tedy že v ní popisované příběhy jsou nepůvodní, se mnohým může zdát jako rouhání. Jenže je tomu skutečně tak. Inspirací pro pisatele Bible byla znalost předkřesťanských dějin, mýtů a pověstí a jejich umné začlenění do jejich příběhů. A navíc nelze ukázat prstem na toho, kdo Bibli sepsal. Autoři totiž zmizeli v propadlišti dějin a originál této nejzásadnější knihy naší civilizace se nezachoval. K dispozici máme jen tu lépe, tu méně dokonalé překlady, u kterých se bral ohled na tehdejší „politickou“ situaci. Ovšem na druhou stranu: jaképak mýty by do ní byly začleněny dnes?

Text: Topi Pigula