O čem přemýšlejí maratonci při běhu? Odpověď je jednodušší, než by se zdálo

Takhle konkrétně jste se nad tím možná nikdy nezamýšleli, ale pokud běháte (a obzvláště delší tratě), víte, že psychika je ještě zásadnější než samotný stav těla. Postupem času svaly samozřejmě slábnou, člověku chybí tekutiny a čelí dalším známkám fyzického nepohodlí, avšak to, co se tou dobou odehrává v hlavě, je skutečná bitva. Tělo totiž obvykle jen tak bezdůvodně běhat nechce, a tak hází běžci pod nohy pomyslné klacky v podobě nepříjemných myšlenek.

Přemýšlení při běhu

Technikou, která se pro výzkum takovýchto situací vyloženě nabízí, je zpovídání samotných běžců na dlouhé tratě. V takových případech se výpovědi nepřekvapivě značně liší, přece jen každému utíká dlouhá trať jinak rychle a od toho se odvíjejí i samotné myšlenky. Každopádně se však jedná o nespolehlivou metodu, neboť kdo si dokáže přesně vzpomenout, na co kdy myslel, že? Nemluvě o desirabilitě, tedy snaze chovat se a myslet tak, jak si člověk myslí, že ho většinová společnost chce vidět. Prostě – těch zkreslení je až příliš na to, abychom z takových dat mohli brát něco vyloženě vážně.

S odlišným přístupem tedy přišla docentka Ashley Samson. Ta se na americké California State University zaměřuje na sportovní psychologii a vymyslela originální metodu, jak proniknout do myšlení běžců. Vzorku deseti dobrovolníků, kteří už nějakou dobu amatérsky (leč poctivě) běhají delší tratě, nakázala nahlas vyslovovat každou myšlenku, jež se jim během běhu prožene hlavou. I zde samozřejmě může dojít k určitému zkreslení, minimálně však odpadá problém zpětného vzpomínání, neboť máme údaje přímo z oněch chvil, kdy lidé běhají. Výzkumný tým se následně probral mnoha hodinami nahrávek a rozdělil je do několika kategorií.

Žádné hluboké myšlenky

Zhruba 40 procent času se běžcům honí hlavou čistě praktické věci týkající se jejich aktuálního běhu – zdali zvolili vhodnou rychlost, kolik už asi uběhli, jakou vzdálenost mají před sebou, jestli cítí dost energie k pokračování a tak dále. Dalších 32 procent zastupovaly bolest a nepohodlí; dobrovolníci přemýšleli, zdali je dříve zraněné části těla nebolí, případně jestli někde v těle necítí něco nezvyklého a nepříjemného. Třetí a poslední kategorií byly komentáře k prostředí, čítající 28 procent ze zaznamenaných myšlenek. Zde se lidé pozastavovali nad krásou krajiny, případně obavami ze zvířat, na něž mohou narazit. Navíc téměř všichni běžci se na začátku výběhu potýkali se zpochybňováním vlastního výkonu a sil, to když se je mozek snažil přesvědčit, aby to raději obrátili a šli zpátky domů; tyto vtíravé myšlenky však po chvilce odezněly a hned se běhalo lépe.

Zároveň si také můžete povšimnout toho, o čem nepíšeme – totiž o hlubším myšlení. Někdo jistě využívá běh jako meditativní činnost, reflektující současnou životní situaci a hledající inspiraci při řešení problémů, avšak většina běžců (alespoň z tohoto vzorku) má dost starostí s tempem a svým tělem, a tak přemítat nad metafyzičnem jednoduše nestíhá.

Text: MS