Novorozené děti vidí svět lépe než dospělí - jejich superschopnost mizé v půl roce

Ačkoliv nejsou mozky tříměsíčních miminek plně vyvinuté, disponují určitými percepčními schopnostmi, které dospělí lidé nemají.

Nová studie zjistila, že 3 až 4 měsíce staří kojenci mají neobvyklé vizuální dovednosti, které jim umožňují zachytit rozdíly mezi obrázky. Tyto rozdíly dospělí nevidí, protože schopnost se vytratí zhruba v 5. měsíci věku.

Vzhledem k tomu, že u těchto dětí není dosud vyvinutá percepční stálost - dovednost, která nám umožňuje rozpoznat stejný předmět v různém prostředí a osvětlení. Proto jsou zřejmě schopni zaznamenat jemné rozdíly v obrázcích, jako je například jejich osvícení. Potvrdila to japonská studie, která byla publikována v odborném časopise Cell Biology.

Susana Martinez-Conde, neuroložka ze Státní univerzity v New Yorku pro deník The Huffington Post uvedla, že se u dětí setkávají s takzvaným vjemovým zúžením. „Znamená to, že jakmile se narodí, jsou vysoce citliví na všechny druhy změn v celém světě. Jako děti máme všechny schopnosti k tomu provádět diskriminaci na vysoké úrovni. Když vyrosteme, naše diskriminační dovednosti se zmenšují a nám zbývá pouze omezený rozsah rozdílů, které jsme schopni zaznamenat,“ tvrdí vědkyně.

Neuroložka zároveň poukazuje na fakt, že iluze stálosti byla evoluční adaptací, která dříve lidem pomáhala přežít, a to tak, že jim umožňovala identifikovat důležité objekty i přes změny v jejich fyzickém prostředí. „Zpočátku vidíme všechny rozdíly, pak se ale naučíme některé z nich ignorovat, takže můžeme rozpoznat stejný předmět, který se nemění v odlišném prostředí. Vznikne-li percepční stálost, ztrácíme schopnost detekovat několik rozdílů, které jsou však pro malé děti stále velmi nápadné a viditelné.“

Podívejte se na tři obrázky hlemýžďů a pokuste se vybrat ty dva, které jsou si nejvíc podobné.

Zatímco dospělým se nejvíc podobné zdají obrázky A a B, protože jsou lesklejší, kojenci označili jako nejvíc podobné obrazy B a C.

V japonské studii zkoumali neurologové 42 kojenců, kteří se dívali na výše uvedené obrázky a měřili, jak dlouho se na každý obrázek děti dívaly. Výzkumníci podle toho, jak dlouho věnovali kojenci obrázkům pozornost, poznali, zda si děti myslí, že jsou obrázky podobné nebo odlišné od předchozího obrázku. Je totiž známo, že děti mají tendenci se na nové obrázky dívat delší dobu. „Můžeme konstatovat, nebo alespoň předpokládat, že děti vidí svět velmi různými způsoby,“ uvedla Martinez-Conde.

Ale fakt, že dětem chybí vnímání stálosti, není jediným důvodem, proč vidí svět jinak. Jiné výzkumy ukazují, že děti vidí i barvy odlišným způsobem. Lze tedy říci, že mají určitou formu synestézie.

V roce 2011 byla v odborném časopise Psychological Science zveřejněna studie, která zjistila, že malé děti mají tendenci spojovat některé tvary a barvy takovým způsobem, který naznačuje přítomnost synestézie - um v neobvyklých smyslových spojů, například takové, které vám umožňují vidět čísla v barvách nebo naopak.

Studie potvrdila, že 2 a 3 měsíce staré děti vykazovaly výrazné tvarově-zbarvené spojení. Avšak poté, co jim bylo už 8 měsíců, nebyla tato preference tolik výrazná.

Pouze 4 až 5 procent dospělých lidí vykazují známky synestézie. Tento fakt naznačuje, že se rodíme se synestézií, ale jak stárneme, tuto schopnost ztrácíme.

(an)