Nobelova cena za mír skončila v Africe – získal ji premiér Etiopie, Greta ostrouhala

Švédská školačka Greta Thunberg bojující proti změnám klimatu, která v září šokovala summit OSN v New Yorku, se nestala nejmladší laureátkou Nobelovy ceny za mír v historii. Místo ní Nobelův výbor udělil prestižní cenu etiopskému premiérovi Abiy Ahmedovi za „snahu o dosažení míru a ve prospěch mezinárodní spolupráce – a zvláště za jeho nezdolnou iniciativu řešit pohraniční konflikt se sousední Eritreou“.

Mimochodem, nejmladším držitelem Nobelovy ceny za mír se v roce 2014 stala 17letá Malála Júsufzaj z Pákistánu, která byla o dva roky dříve zraněna při útoku Talibanu na školní autobus. Po svém uzdravení Malála zahájila kampaň za právo dívek chodit v Pákistánu do školy.

Konec vyčerpávající války?

Zatímco 16letou Gretu Thunberg, která od roku 2018 organizuje školní stávky a další akce proti globálnímu oteplování, není třeba dlouze představovat, o držiteli jubilejní 100. Nobelovy ceny za mír toho světová a pochopitelně ani česká veřejnost moc neví.

Abiy Ahmedovi se přitom podařilo „porazit“ nejen Gretu Thunberg, ale i dalších 221 jednotlivců a 78 organizací. Tento 43letý politik nastoupil do funkce etiopského premiéra teprve v dubnu 2018 a od té doby rozhodně nezahálel. Podařilo se mu dojednat mírovou dohodu se sousední Eritreou, malým státečkem ovládaným vojenskou juntou, který se od Etiopie odtrhl teprve v roce 1993.

Od počátku mezi oběma původně spojenými zeměmi panovala značná nevraživost, jejíž původ nejlépe osvětlí pohled na mapu. Eritrea totiž úplně odřízla Etiopii od přístupu k moři (v tomto případě Rudému) a učinila z ní vnitrozemský stát. V roce 1998 vzájemné spory přerostly v otevřenou válku, jíž padlo za oběť nejméně 80 000 lidí. Etiopii stála válka odhadem 3 miliardy dolarů a Eritrea byla nucena povolat do armády na 300 000 lidí, což byla desetina její populace.

Aby bylo jasno, nositel Nobelovy ceny za mír pro rok 2019 Abiy Ahmed je celoživotním povoláním voják, přesněji řečeno vojenský zpravodajec. Do bojů v Etiopii se zapojil hned v roce 1993, kdy ve zmatcích po pádu předchozího režimu zuřila občanská válka. Po svém jmenování premiérem učinil Abiy Ahmed několik vstřícných kroků – propustil tisíce politických vězňů, vyzval exulanty k návratu do vlasti, obnovil letecké poštovní a telegrafické spojení s Eritreou… Přesto má vztah obou zemí k ideálu stále daleko.

Mezi Ahmedovy zásluhy ale Nobelův výbor zařadil i snahu o zlepšení soužití muslimů a křesťanů v Etiopii nebo snahy pozitivně ovlivnit složitou situaci v sousedním Súdánu, který se po pádu tři desetiletí trvající diktatury Omara Bašára zmítá v ozbrojeném konfliktu.

Dědictví komunistické diktatury

Etiopie se do povědomí světové veřejnosti dostala ještě jako Habeš, kam v roce 1935 vpadla Mussoliniho vojska, aby likvidací posledního nezávislého státu Afriky urvala pro Itálii podíl na koloniální kořisti. Pro starší ročníky není bez zajímavosti éra vlády etiopského prokremelského diktátora a pozdějšího prezidenta Mengistua Haile Mariama (1974–1991), který byl za vlády Gustáva Husáka dvakrát hostem v socialistickém Československu.

Mengistuova revoluční vláda začala v roce 1974 svržením posledního císaře Haile Selassieho, jehož tělo bylo pohřbeno do jámy pod podlahu Mengistuovy pracovny, a skončila v roce 1991 tichým útěkem do Zimbabwe. Mezi těmito roky v Etiopii zemřely odhadem dva miliony lidí.

(mih)