Neschopnost? Zastaralost? Experti řeší, co může za pád ruského vojenského vrtulníku v Sýrii
V noci z 11. na 12. dubna havaroval v Sýrii ruský bitevní vrtulník Mi-28N “Noční lovec”. Posádka havárii nepřežila. Důvody a pozadí pádu se pokusil analyzovat ruský Vojensko-průmyslový kurýr (VPK).
Mi-28N nebyla oficiálně zveřejněna. Podle informací VPK však posádka patřila k 487. samostatnému vrtulníkovému pluku ve městě Buďonnovsk v Severokavkazském federálním okruhu. Vrtulník dle VPK pilotoval Andrej Okladnikov, jméno druhého člena posádky není známo.
Ihned po incidentu ruské ministerstvo obrany oznámilo jako důvod havárie technickou závadu nebo chybu pilota. Vyšetřovací komise pak 14. dubna potvrdila chybu pilota jako příčinu havárie. Posádka s vrtulníkem letěla v noci s využitím brýlí pro noční vidění a díky chybě v pilotáži Mi-28N havaroval.
Podle informací VPK nebyli piloti nováčky. Okladnikov se zúčastnil bojů v Čečensku a během války s Gruzií (2008) zničil svým vrtulníkem několik obrněných vozidel. Za své služby Okladnikov získal Řád odvahy (2x), medaili Za chrabrost, medaili Za službu vlasti a další vyznamenání.
Používání brýlí nočního vidění u posádek ruských bitevních vrtulníků je poměrně novinkou. Před pěti lety s brýlemi pro noční vidění létali pouze instruktoři v Centru bojové přípravy pilotů vrtulníků v Toržoku. V současné době ale s brýlemi pro noční vidění umí létat většina pilotů prvosledových jednotek.
VPK cituje nejmenovaného příslušníka vzdušných a kosmických sil Ruské federace, seznámeného s bojovým výcvikem ruských pilotů vrtulníků, podle kterého patří 487. vrtulníkový pluk mezi elitní útvary. Piloti pluku jsou neustále cvičeni jak v nočních operacích, tak v používání kanónové i raketové výzbroje vrtulníků za všech podmínek.
Piloti nasazení v Sýrii navíc prošli dalším výcvikem. Velká pozornost byla věnována právě úderným misím v noci.
Mi-24P: Starší je lepší
V Sýrii působí jak starší vrtulníky Mi-24P, tak nejnovější Ka-52 a Mi-28N. Ka-52 působí především ve dne, kdy napadá postavení protivníka pomocí neřízených raket. “Noční lovec” pak létá v noci, kdy provádí útoky pomocí protitankových řízených střel (PTŘS).
Největší objem úderů, a také ty nejnebezpečnější operace v Sýrii však prováděly starší stroje Mi-24P. Do příchodů Mi-28N a Ka-52 vrtulníky Mi-24P provedly stovky bojových misí.
Proč Moskva nasadila v Sýrii především starší vrtulníky Mi-24P? Podle VPK je to například díky větším zkušenostem pilotů i pozemního personálu s provozem, údržbou i opravami jednoduššího Mi-24P. Panovaly také obavy, že nové stroje Mi-28N a Ka-52 se stanou mnohem více náchylnější k poruchám kvůli provozu v horkém a prašném prostředí Sýrie.
Navíc nové vrtulníky využívají jako svou hlavní výzbroj velmi drahé PTŘS Vichr. Jak poznamenává VPK, ničit “picky-upy s kulomety” pomocí takto výkonných střel nedává příliš ekonomický smysl. Navíc Mi-24P prakticky výhradně ničí cíle v Sýrii pomocí neřízených raket.
Mi-24P sice dokáže používat PTŘS Šturm, ale jejich nasazení v Sýrii není potvrzeno. Navíc vzhledem k tomu, že Mi-24P létají velmi rychle v přízemních výškách, velmi zřídka (z důvodu krátkých reakčních časů) vrtulníky používají kanónovou výzbroj. Navíc vrtulníky v Sýrii neničí obrněnou techniku, ale především shluky nepřátelských bojovníků nebo typické pick-upy s kulomety.
“Je-li cíl dostatečně velký – skupina budov nebo velké postavení pěchoty –, je lepší provádět úder z malé výšky. Pokud je cíl bodový – obrněné vozidlo, polní opevnění, budovy –, útok je prováděn (pomocí neřízených raket, pozn. red.) z vodorovného nebo střemhlavého letu. Po zasažení neřízenými raketami se podle teorie má zahájit palba z kanónu a následně provést ostrý odklon nebo úhybný manévr. Ale v praxi, kdy protivník odpoví střelbou, je lepší kanón přeskočit a okamžitě se odpojit,” prozradil VPK tajemství vrtulníkové taktiky nejmenovaný ruský pilot Mi-24.
Podle osloveného pilota Mi-24P nemá moderní elektro-optické systémy, proto při použití PTŘS Šturm s poloautomatickým systémem navedení je nutné neustále udržovat vizuální kontakt s cílem. V takovém případě se ale vrtulník vystavuje palbě ze země. Podle ruského pilota je dosah PTŘS Šturm teoreticky 5 až 6 km, ale v praxi se musí vrtulník dostat mnohem blíže.
“Proto je lepší použít klasické neřízené střely. Ano, takové rakety se na tanky nehodí, ale několik raket je účinných pro ničení lehkých obrněných vozidel, budov nebo polních opevnění. Můžete vypálit salvu neřízených raket, rychle se otočit a vyhnout se palbě ze země,” uvedl pro VPK ruský pilot.
A nebyla to převodovka? Čtěte v magazínu Armádní noviny!