Největší letadlo světa se jmenuje Stratolaunch a vzlétne příští rok
Nový letoun může zlevnit letenku na oběžnou dráhu.
Po letech stagnace leteckých rekordů se příští rok zřejmě dočkáme nového mastodontního vyzyvatele oblohy. Bude větší než B-747 nebo Mrija, nepoveze však ani pasažéry, ani náklad. Letoun jménem Stratolaunch má totiž sloužit především jako mobilní letecká rampa pro raketové nosiče mířící do vesmíru. A pro svou konstrukci může změnit naše pojetí letů do kosmu.
Start ze stratosféry
Při šesti motorech, konstrukci spočívající ve dvou paralelních trupech a rozpětí křídel skoro 118 metrů bude Stratolaunch vskutku netradičním strojem. Celá jeho stavba podléhá snaze vměstnat doprostřed velký, třístupňový raketový nosič, který má dosáhnout vesmírné hranice mnohem levněji než dříve. Raketa nesená systémem Stratolaunch je totiž tak silná, že by díky startu z hranice pozemské atmosféry teoreticky zvládla vynést i pilotované moduly, například několikamístnou loď Dragon V2 společnosti SpaceX.
Za letounem stojí společnost Stratolaunch Systems, která i přes vcelku čerstvé jméno rozhodně nemá malé ambice. Za jejím založením totiž před několika lety stál Paul Allen – tedy muž, který kdysi společně s Billem Gatesem zakládal jistou společnost Microsoft. Allen, dnes 51. nejbohatší člověk na světě, se na stará kolena dal na dobývání vesmíru, přičemž jeho Stratolaunch v partnerství s několika zaběhnutými společnostmi plánuje od roku 2018 realizovat šest až deset misí do vesmíru ročně. Do té doby bude však potřeba ozkoušet samotný letoun připravený k prvnímu startu už příští rok.
Odpalovací systém Statolaunch bude v konečném důsledku tak silný, že svými možnosti přímo vyzve i SLS, budoucí velký nosič NASA. O partnerství se Stratolaunch se už zajímají i menší společnosti jako Sierra Nevada, která staví malý raketoplán Dream Chaser. Ten navzdory velké kritice NASA loni nepřijala jako možný stroj pro své pilotované mise. Stratolaunch by ale do několika let mohl mít i kapacitu pro mise pilotované až na oběžnou dráhu, překonávajíc konkurenční program Virgin Galactic.
Pokud Stratolaunch uspěje, mohlo by to vzdor americké vládě provalit stavidla soukromého využívání vesmíru. Stratolaunch ale rozhodně není prvním projektem tohoto druhu.
Letoun jako odpalovací rampa
Mezi nejslavnější ve vzduchu odpalované nosiče patří raketa Pegasus, která byla jedním z prvních komerčních nosičů schopných dosáhnout oběžné dráhy. U paluby letounu má startovat i soukromý raketoplán společnosti Virgin Galactic, jehož ostré nasazení vloni zpomalila fatální nehoda. Několik dalších podobných projektů však bylo v minulosti už opuštěno, například malý sovětský raketoplán MAKS.
Dlouhá historie letadel jako nosičů začala vlastně ještě před počátkem kosmického věku – jeden z prvních strojů, který dosáhl na úroveň vesmíru, pokusný letoun X-15, startoval právě z křídla bombardéru B-52. Neil Armstrong jako jeden z pilotů X-15 svého času brojil proti raketám jako hlavním nosičům amerického kosmického programu – více podle něj prý dávalo smysl sázet už v 60. letech na raketoplány postavené na mustru X-15. Armstronga však nakonec přesvědčila nekompromisní matematika – tradiční raketové nosiče jsou zkrátka efektivnější. Zhruba 90 % energie pro dosažení oběžné dráhy totiž padne na dosažení potřebné rychlosti, a pouze kolem 10 % padne na překonání atmosféry.
Co není natolik významné pro vládní programy, ale může být podstatnou výhodou v konkurenčním boji mezi soukromými dopravci o let do vesmíru. Doposud nebyl start rakety z leteckého nosiče jako v případě Pegasu takovou výhodou – chybělo totiž dopravní letadlo, které by uneslo větší nosič. I sám Pegasus se soustředil hlavně na start mikrodružic. Právě kvůli tomu mnozí doufají, že Stratolaunch bude významnou změnou v soukromé industrializaci vesmírného prostoru. Další velký mezník, raketolán Skylon, je totiž stále vzdálen minimálně několik dekád.
Ladislav Loukota