Největší hotelová loupež v historii: Jak elegantní mafiáni ukradli přes 3 miliony dolarů?

Guinessova kniha rekordů nezachycuje pouze úctyhodné lidské výkony nebo milníky vědy, na jejích stránkách se dočtete i o nechvalně proslulých událostech, ke kterým může patřit třeba i největší hotelová loupež v historii. Uskutečnila se 2. ledna roku 1972 v newyorském hotelu Pierre a skupina profesionálních lupičů doplněná několika příslušníky mafiánské rodiny Lucchese odcizila majetek přesahující hodnotu 3 milionů dolarů. Celá operace proběhla v naprosté tichosti a bez jakýchkoliv problémů, účastníci loupeže se ale z rychle nabytého bohatství dlouho neradovali.

Stylová loupež

Loupež v hotelu Pierre začala stylově – jeden z lupičů, Al Green, převlečný v uniformě šoféra, zastavil černý cadillac u vchodu do hotelu na 61. ulici. Z automobilu vystoupili dva profesionálové, Robert Comfort a Samuel Nalo, spolu se specialistou na prolamování zámků Robertem Germainem a nájemnými vrahy Ali-Benem, „řidičem“ Alem Greenem, Alanem Viscontim, Nickem Saccem a Donaldem Frankosem. Muži pak přistoupili k ochrance hotelu a sdělili jim, že míří na večírek pořádaný doktorem Fosterem.

New Ep of Heist! and @kellethcuthbert joins us to discuss the Pierre Hotel Heist! This is a great story with a great guest, check it out! https://t.co/8EBCwe58sf https://t.co/B6C7b0hQYp pic.twitter.com/LL3kNIQwbV

— Heist Podcast (@HeistPodcast) December 3, 2019

Pomineme-li týdny příprav a plánování, kterými se zabývala dvojice Robert Comfort a Samuel Nalo, loupež byla zahájena deset minut před čtvrtou hodinou ranní zmiňovaného 2. ledna 1972. Načasování bylo součástí celé strategie, protože většina hotelových hostů tvrdě spala a jejich cennosti, které si oblékli předchozí noc na silvestrovský večírek, byly uloženy v hotelových bezpečnostních schránkách, dokud se ráno po oslavách Nového roku neotevřou banky. Právě na to Comfrot a Nalo spoléhali, stejně jako na fungování hotelu v omezeném svátečním režimu a menší počet hostů.

Přítomnost onoho doktora v hotelu následně potvrdil recepční, aniž by v tu chvíli tušil, že rezervaci provedl jen o den dřív Robert Comfort, pochopitelně na zcela smyšlené jméno. Dveře do hotelu ale byly otevřené a zlodějům už nic nebránilo v cestě, přičemž po vstupu velmi rychle zpacifikovali nic netušící zaměstnance hotelu. S namířenými zbraněmi je přinutili lehnout si na zem, kde jim postupně nasadili policejní pouta. Takto postupovali s každým, kdo se jim postavil do cesty – rukojmích nakonec bylo 19, i když zloději původně počítali s ještě větší skupinou, pro niž si obstarali přes třicet párů pout.

Dvacet dolarů za mlčenlivost

Všichni lupiči byli oblečeni v převlecích. Nalo měl například velkou paruku, falešný nos a brýle, všichni účastníci loupeže pak měli rukavice a nosili zbraně. Přesto podle očitých svědků nevystupovali hrubě a nespoutali nikoho, kdo vypadal nemocně. Rukojmí oslovovali „pane“ nebo „slečno“ a údajně nikdy nezvýšili hlas. Přesto postupovali podle jasně daného plánu a přinutili správce hotelu, aby jim vydal jmenný seznam bezpečnostních schránek, podle kterých se následně zloději rozhodovali, které otevřou a kterými se nebudou zabývat. Zajímala je jména slavných či známějších osobností, u nichž předpokládali především šperky či hotovost, a jak je už zcela zřejmé, tento záměr jim vyšel dokonale.

Během dvou a půl hodin se lupiči dokázali dostat do přibližně čtvrtiny ze 208 schránek a postupně nashromáždili předměty i peníze ve zmiňované výši přesahující 3 miliony dolarů. Jen v hotovosti to byly statisíce dolarů, nicméně největším jednotlivým „úlovkem“ večera byl diamantový náhrdelník od společnosti Harry Winston, který patřil baronce von Langendorff. Jeho cena byla odhadnuta na 750 000 dolarů, což by se dnes rovnalo částce téměř 7 milionů dolarů. Vše, co zloději našli, bez dalšího zkoumání a oceňování uložili do připravených kabel a kufrů, aby mohli těsně před příchodem ranní směny hotel opustit. Stalo se tak v 6.30, ale ve skutečnosti by mohla parta odejít ještě o chvíli dřív, kdyby se Robert Comfort nerozhodl dát každému zaměstnanci dvacetidolarovou bankovku, aby podpořil své varování, že nikoho ze zlodějů nesmí identifikovat na policii, jinak je čeká smrt.

1972 ‘The Pierre Hotel robbery’ on Fifth Ave #NYC $27 million robbery by Samuel Nalo & Robert Comfort @OnThisDayNYT @AmExperiencePBS @NewsHour @DatelineNBC @ABC @NBCNews @CBSNews pic.twitter.com/3Wdyh1UOwm

— A History of violence #OnThisDay (@MissingVanished) January 2, 2021

Ne všechno probíhalo hladce

Následky celé loupeže už ale tak hladce jako samotná operace neproběhly. Zatímco většinu šperků se podařilo snadno prodat, rodina Lucchese požadovala třetinový podíl z celého lupu, což nebylo v té době vůbec obvyklé. Hlavním důvodem se stala hotovost, resp. problémy při snaze zbavit se jí – převážná část odcizených peněz totiž sestávala z 500dolarových bankovek, které však byly z oběhu staženy v roce 1969 a bylo by je tudíž velmi snadné vystopovat.

Ani přesto se ale parta zlodějů nechtěla dělit s rodinou Lucchese v požadovaném poměru, za což následně zaplatili životem Al Green i Ali Ben. Zemřeli rukou Donalda Frankose, který se loupeže účastnil, ale hájil zájmy svých chlebodárců a byl na stopě i Comfortovi s Nalem. V roce 1988 Samuel Nalo skutečně zemřel násilnou smrtí – mužem, který stiskl spoušť, však nebyl Donald Frankos, jenž v průběhu let zmizel neznámo kam. Nedošel si proto ani pro Comforta, který zemřel už o dva roky dříve na rakovinu, a naživu zůstal i Nick Sacco, který celý příběh po mnoha letech konečně odvyprávěl veřejnosti.

Stalo se tak prostřednictvím knihy The Pierre Hotel Affair (Případ hotelu Pierre), která vznikla ve spolupráci se spisovatelem Danielem Simonem v roce 2017. Sacco se nicméně se Simonem nikdy nesetkal tváří v tvář a všechny informace včetně dokumentů si vyměňovali prostřednictvím pošty. Důvodem byla i skutečnost, že Sacco v roce 1974 svědčil v případech několika vražd a vstoupil do federálního ochranného programu a promluvit se rozhodl až po dlouhých 40 letech.

ZDROJ: Wikipedie Pierre Hotel robbery, kniha The Pierre Hotel Affair