Nejužitečnější plíseň na světě.

Dostat Nobelovu cenu za to, že objevíte účinky plísně, kterou seškrábete na okrajích špinavých misek se jeví poněkud absurdní. A přesto k tomu došlo.

Dostal jí britský mikrobiolog, sir Alexander Fleming, jenž se narodil 6. srpna 1881 a nyní by mu čerstvě bylo135 let. Jeho památný objev se zrodil v září 1928, kdy se vědec po dovolené vrátil do laboratoře a při úklidu se rozhodl nevyhodit, nýbrž blíže prozkoumat pár zplesnivělých vzorků. Plíseň, jež zabíjela okolní mikroby, se stala základem objevu, který později začal zachraňovat lidské životy.

Zdraví a nemoci

Léčba rakoviny: Lidé věří i kdejakým bludům

Válečná vsuvka

Roku 1899 vypukla v jižní Africe Druhá búrská válka Fleming spolu se svými bratry zatoužil se konfliktu zúčastnit. Spolu s Johnem a Robertem se přihlásili jako dobrovolníci do armády s cílem vycestovat a ukázat světu, jak dokáží bojovat a vítězit. Přihlásili se do pluku London Scotish složeném výhradně ze Skotů. Jelikož počet dobrovolníků značně překračoval potřeby expedičního sboru, většina dobrovolníků do jižní Afriky neodjela. Mezi těmi, co neodjeli, byli i všichni tři Flemingové, což je možná dobře.

Britové sice oproti Búrům neměli nijak vysoké ztráty, ale přece jen kdyby Fleming padl či zemřel na některou z tropických chorob, historie lidstva by se asi vyvíjela trochu jinak. Jeho militaristické dovednosti měly dokonce vliv na jeho lékařskou dráhu. K bakteriologii ho přivedla náhoda, po složení závěrečných zkoušek v roce 1908 (mimochodem, složil je jako nejlepší student ročníku) ho ke spolupráci přizval profesor Freeman. Flemingovou výhodou nebyly ani tak jeho studijní výsledky jako fakt, že ovládal střelbu z ručnice. Jednou z Freimanových ambicí totiž byla snaha o založení shooting clubu.

Fleming nejdříve vystudoval v Londýně polytechnickou vyšší školu a čtyři roky pracoval jako úředník u paroplavební společnosti. Ovšem dráha lékaře ho táhla ze všeho nejvíc a tak se roku 1901 zapsal na lékařskou fakultu při nemocnici svaté Marie, kde pak strávil celý život. Anglie na přelomu 19. a 20. století měla poněkud zvláštní způsob vychovávání mladých mediků. Jednotlivé nemocnice měly vlastní fakulty, na nichž si „vychovávali“ své budoucí doktory. Fleming se stal asistentem Almrotha Wrigta, průkopníka na poli očkování a imunologie. V letech 1951 až 1954 vědec působil také jako rektor Edinburské univerzity.

V roce 1943 byl Fleming zvolen členem Královské společnosti a o rok později mu byl udělen titul sir. Za svou práci obdržel mnohá vyznamenání a tituly, včetně Nobelovy ceny v roce 1945. Zemřel 11. března 1955.

ČTK