28. února 2020 14:05

Nejtragičtější nehoda metra dodnes nebyla objasněna

Londýnská podzemka je nejstarší a možná i nejznámější na světě. Ani díky slávě se jí však nevyhýbají hrůzy, které jsou stejně tragické jako nepochopitelné. Co se v polovině 70. let stalo?

Nehody v metru často patří mezi ty nejtragičtější události ve veřejné dopravě. Není divu, vždyť rozjeté metro je o poznání nebezpečnější nežli třeba tramvaj či autobus. Aktuálně si připomínáme smutné výročí, dnes totiž uběhlo přesně 45 let od největší tragédie londýnského metra. To rozhodně stojí za pozornost, neboť právě londýnská podzemka je nejstarší na světě – vždyť byl její provoz zahájen v době, kdy na americkém kontinentu probíhala občanská válka! 28. února 1975 se však stala událost, kterou Londýn (mimo válečná období) nepamatoval.

Děsivá nehoda metra

V Británii 70. let znamenalo metro nejen rychlou a oblíbenou formu dopravy, ale honosilo se i svou bezpečností. Vyjma jedné nehody v roce 1953 nepamatovalo od začátku druhé světové války žádné vážnější problémy neřkuli tragédie. To se změnilo právě osudného rána a příčina nehody není dodnes spolehlivě objasněna. Během jízdy se totiž nic zvláštního skutečně nestalo – až na její samotný závěr.

Když totiž vlak vjížděl do cílové stanice Moorgate, na jejímž konci bylo zarážedlo a betonová zeď, nezpomalil, ale z nějakého důvodu ještě o něco zrychlil. Robert Harris, hlídač zadní části vlaku, který měl na starosti případné zatažení záchranné brzdy, si tou dobou četl reklamy a nedbal svých povinností. Ale otazníky vyvolává především chování řidiče Leslieho Newsona.

Šestapadesátiletý muž s třemi desítkami let bezproblémové praxe se před nástupem do služby choval zcela standardně a jednu jízdu ono ráno už měl dokonce za sebou. Při vjíždění do konečné stanice Moorgate byl stále na svém místě a podle očitých svědků na nástupišti seděl bdělý na místě řidiče. V osudný moment však nezabrzdil a plnou rychlostí vjel do slepého tunelu za zastávkou, kde trasa končila. Vše se odehrálo během okamžiku a tragédie si nakonec vyžádala hrozivých 43 mrtvých. Jednalo se o řidiče a 42 cestujících z prvních dvou vagonů, přičemž první kupé bylo z celkové délky 16 metrů stlačeno na pouhých šest; šance na přežití byly tudíž minimální. Po dlouhých 13 hodinách jsou z vlaku zachráněni poslední přeživší. Vedle zmíněných 43 obětí si nehoda vyžádala dalších 74 zraněných z celkového počtu 300 cestujících.

Záhada trvá

Nehoda vedla ke zpřísnění bezpečnostních požadavků a řadě technologických inovací, především systému automatického zastavení vlaku v případě nestandardního chování řidiče. Následné vyšetřování vyloučilo technickou závadu vlaku, a tak padla vina na nešťastného řidiče Newsona. Stále se však jedná o záhadu, neboť muž neměl zjevný důvod k sebevraždě a těsně před klíčovými okamžiky vypadal bdělý a při smyslech. Jeho pitva odhalila malé množství alkoholu v krvi – vzhledem k tomu, že se jeho tělo podařilo z trosek dostat až po čtyřech dnech od nehody, se však mohlo jednat i o přirozený rozkladný proces v těle.

V souvislosti s touto nehodou se následně vyrojila celá řada příběhů, jež fascinovaly tehdejší média. Psalo se například o tom, že první dva vagony (které nehodu odskákaly nejvíce) byly výrazně plnější nežli ty ostatní, a to z toho důvodu, že východ v cílové stanici byl právě na straně řidiče vlaku. Další spekulace se vedly kolem speciálních jednodenních prázdnin, které vyhlásila nedaleká škola kvůli přítomnosti inspekce; pokud by se tak nestalo, počet obětí by byl jistě vyšší, neboť by ve vlaku cestovala řada školou povinných dívek. A tak dále… Spekulace jistě jen tak neskončí, ale můžeme být rádi, že se konstruktéři dokážou z podobných tragédií poučit – vždyť už lidský faktor od té doby takto výrazně neselhal.

Text: MS

Mojmír Sedláček

Mojmír Sedláček

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom