Nejslavnější zakázaná kniha světa: pravdivá historie Mein Kampfu

Zakazovat jakoukoli knihu vždy naráží na fakt, že kniha sama za nic nemůže, vždy jde o pojetí její interpretace, vzdělání a rozhled jejich čtenářů a v neposlední řadě i o dobu, do níž přišla. Mnohé z děl samizdatové literatury uchovávané v knihovně Libri prohibiti (Zakázané knihy) by dnes nevyvolaly žádné emoce, ale ve své době budily u československých komunistických špiček strach z ovlivňování veřejného mínění.

Ovšem historie tzv. zakázaných knih sahá do starověku, hluboko do předkřesťanského období. Historici vědí o spálení spisů sofisty Prótagoráse z Abdéry v roce 411 př. Kr. Znají likvidaci ohněm čínských klasických knih, neboť se „nehodily do krámu“ císaři Ši-Hoang-Ti v roce 213. I etalon evropské vzdělanosti, kultury Říma i Řecka, pálily vědění svých předchůdců i myšlenkových oponentů. Křesťané se v Matoušově evangeliu dočtou, že je třeba se zříci všeho, co nevede ke spáse nýbrž ke hříchu, což bylo vztaženo i na „nevhodné“ knihy.

Německý dokument Hitlerova kronika mapující dosud nepoznané kapitoly ze života Adolfa Hitlera sledujte na Prima ZOOM.

Vězení je trest nudou

Člověk má ve vězení minimum intelektuálních podnětů, omezený pohyb a velmi úzkou skupinu činností, které může dělat. Jednou z nich je (pokud se nejedná o zostřený trest) možnost čtení (omezeného výběru) knih a psaní. Proto ve vězení vznikla poměrně pestrá sbírka děl. Odtud posílal dopisy Pavel z Tarstu, jejichž část je dnes vtělena do Nového zákona, takže se dá říci, že k soupisu vězeňské literatury patří i části Bible. Stejně tak spatřil světlo světa prosvítající skrz mříže „rytíř smutné postavy“ don Quijote de la Mancha z pera Miguela de Cervantes y Saavedra. Dá se pochopit, že za vězeňskými zdmi vznikl nejeden pornografický román.

Mein Kampf na pultu indického knihkupectví

Jeden se ale proslavil: Justina čili prokletí ctnosti od Donatiena A. F. De Sade vznikl v průběhu jeho pobytu v Bastile. Zdaleka ne každé vězeňské dílo se celosvětově proslavilo. „Politický thriller“ Přisedněte si prosím o pozadí vlastní cesty do vězení od Davida Ratha sice zaznamenal komerční úspěch a svému autorovi vydělal 700 000 Kč (tak to alespoň tvrdí v povinném poslaneckém přiznání svých příjmů), ale nebyl zaznamenán žádný zájem ze strany některého renomovaného zahraničního nakladatelství. Ovšem existuje vězeňská kniha, která trvale změnila dějiny 20. století. Tou je Mein Kampf sepsaný Adolfem Hitlerem napsané „v lochu“ v Landsbergu. Vydání prvního dílu se dostalo ke knihkupcům roku 1925, druhý díl přišel o rok později.

Studovat, nebo zakázat?

Víte, kdo byl Felix Alfarath nebo Andreas Baurield ? První jméno patří obchodníkovi, druhé kloboučníkovi. Patří k 17 lidem, jimž Hitler svou knihu věnoval. Padlým, kteří položili život během nepovedeného tzv. Pivního puče, který ho přivedl do vězení. V době, kdy byl Mein Kampf v podstatě povinnou literaturou, dostávali ho novomanželé od nacistických úředníků jako svatební dar, byla běžným dárkem k maturitě a nové výtisky doprovázely důstojníky odcházející na frontu, tak se na náměstích ve velkém pálily knihy židovských autorů. „Celkem vytiskli 12 milionů kusů, Hitler měl nárok na 10 procent z ceny jako honorář. A tak se stal milionářem.“

Znalost silně antisemitského díla, jehož některé části se staly takřka mantrou vojáků SS, byla dětem vštěpována od školních let. Knihu by měla mít v knihovničce každá „správná“ německá rodina. Po 2. světové válce došlo ke zlomu a z knihy opěvované se stala zatracovanou a zakázanou. Dodnes je zakázána v několika zemích světa. Roky boje proti lži, hlouposti a zbabělosti, tak měl znít původní název Hitlerova nesnášenlivého opusu. Pro jedny jde o historický dokument, jehož studium může pomoci k bližšímu pochopení vzestupu Adolfa Hitlera k moci, pro jiné „biblí nacismu“ či antisemitský blábol plný nenávisti a rasismu. Obě strany mají pravdu a podle toho, ke které se přiklánějí, tak s ní zacházejí. Nejstarší výtisky jsou buď pečlivě utajovány, nebo draženy za opravdu vysoké částky.

Mein Kampf se objevil i v disneyovce...

„Tato kniha je pro širokou veřejnost příliš nebezpečná,“nechal se slyšet knihovník Florian Sepp, který střeží v neveřejném oddělení Bavorské státní knihovny zmiňované dílo. Podobně se o ní pro New York vyjádřila Charlotte Knobloch, vedoucí židovské komunity v Mnichově. „Je to ten nejhorší antisemitský pamflet, jde o metodickou příručku k holokaustu. Je to pandořina skříňka, kterou jakmile otevřete, tak už ji nedokážete zavřít.“ Je otázkou, zdali držet knihu dále od veřejnosti je správný přístup, v každém případě, chcete-li Mein Kampf z bavorské knihovny získat, musíte mít pečlivě prověřené povolení a kniha slouží ke studiu v hlídané čítárně jen velmi úzkému kruhu odborníků.

Samozřejmě ji nikomu nepůjčí domů. Bavorská vláda léta tvrdila, že drží autorská práva a má tedy právo kontrolovat, tedy zakázat, znovuvydávání této knihy. Ponechme stranou otázku, jak může mít vláda autorská práva na knihu, kterou nenapsala a zůstaňme u mezinárodně platných autorských norem, které tvrdí, že autorství vyprší 70 let po smrti autora. Bavorsko se ale i nadále snaží o blokování tisku. Speciální zákon zakazující vydat či šířit knihu k tomu sice nemají, ale lze na podobné „aktivity“ napasovat paragraf týkající se lidového pobuřování.

Česká stopa

Dne 30. dubna 1933, tedy přesně 12 let před Hitlerovou sebevraždou, vydal v nedělní příloze Prager Presse kritickou analýzu podepsanou pseudonymem V. S. Skutečným autorem byl T. G. Masaryk a vskutku dílo německého kancléře nešetřil. Kolem českého vydání v roce 2000 vznikl poprask, vydavatel Michal Zítko byl odsouzen k podmínce, kterou ale Nejvyšší soud zrušil. Pokud se jednalo o to zbohatnout na knize, Zítko stihl ze 100 000 kusů prodat celých 90 %. Podobný pokus učinilo v roce 2010 nakladatelství Kosmas, ovšem tentokrát se do věci vložilo Bavorsko a na základě jeho žaloby musely být knihy zničeny. Díky vypršení autorských práv k 1. lednu 2016 se plánovalo v různých zemích znovuvydání, které ale může být pro šíření rasismu a antisemitismu zakázáno.

Na území Německa stále bude platit zákaz vydání samotné knihy, došlo ale na vydání velkého komentovaného díla uvádějícího Hitlerovy výroky do kontextu doby. Komentované vydání pod hlavičkou německého Ústavu pro současné dějiny z roku 2016, má 2000 stran, přičemž samotný Main Kampf v knize zabírá pouhých 780 stran. Znamená to, že komentáře jsou mnohem obsáhlejší, než samotné komentované dílo. Jeen v roce 2016 si toto nelehké čtení koupilo 85 000 Němců. Zakazovat knihu má smysl jen v nepoučené společnosti. Snad byla 2. světová válka a holokaust dostatečným poučením.

Topi Pigula