27. října 2016 06:00

Nejděsivější justiční omyly: Zelená míle v reálu

Případy justičních omylů v kombinaci s odsouzením k trestu smrti jsou podobně tragické jako fiktivní příběh.

Kouzelně magické oscarové drama Zelená míle z roku 1999 dodnes okupuje nejvyšší pozice nejoblíbenějších a nejlepších filmů všech dob.

Příběh o tajemném odsouzenci na smrt však krom dokonalé zápletky i režie znovu připomíná téma vězňů odsouzených za pochybných okolností k trestu smrti. Připomeňte si proto osudy dvou mužů, kteří se v nesprávný čas ocitli na nesprávném místě a zaplatili za to cenu nejvyšší.

Cameron Todd Willingham

Požár rodinného domu Camerona Willinghama si v roce 1991 vyžádal životy jeho tří dcer, dvouleté Amber Louise a dvou jednoročních dvojčat Karmon Diane a Kameron Marie. Willington z domu unikl pouze s mírnými popáleninami, jejich matka tou dobou nakupovala. Nedlouho poté byl Willingham zatčen, obviněn z trojnásobné vraždy a navzdory chybějícímu motivu i tvrzení jeho manželky, že by dětem nikdy neublížil, byl v roce 2004 popraven. Willinghamovi bylo nabídnuto doživotí výměnou za přiznání, avšak odmítl s tím, že je nevinný.

V prvé řadě Willinghamovi přitížilo jeho hysterické chování během celého požáru, kdy chvílemi prosil o pomoc a poté údajně působil klidně. Řada dalších argumentů však působila přinejlepším zjednodušeně, ač zároveň z Willinghama nečiní zrovna dokonalého manžela. Na jednu stranu byly negativní posudky psychologů postavené na Willinghamově drsňáckém tetování a vyvěšeném plakátu kapely Iron Maiden, na stranu druhou bylo potvrzeno, že již dříve Willingham uhodil svou manželku – ačkoliv to nenahlásila policii, obžaloba to použila jako argument údajně svědčící o bublající nenávisti.

Za to expertízy policejních odborníků v průběhu procesu skutečně původně svědčily v jeho neprospěch. Požár měl být totiž založen na více místech najednou za použití hořlaviny. To však po Willinghamově popravě vyvrátil doktor chemie Gerald Hurst s tím, že bleskové šíření ohně i vysoká teplota spalování byla dávno doložena jako realistická i bez umělého zavinění, zvláště v případě dřevostaveb.

Doslovně se k tomu doktor Hurst vyjádřil slovy: "Žádného znalého odborníka na žhářství by nenapadlo, že šlo o uměle založený požár. Byl to prostě jen požár."

Nutno podotknout, že soud oficiálně Willinghama doposud nezprostil celého obvinění, a možná kvůli nedostatku důkazů ani nikdy zcela nezprostí, pět let po popravě však jeho případ přehodnotil a došel k tomu, že pro tezi o žhářství neexistují žádné hodnověrné důkazy.

Colin Campbell Ross

Jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších kriminálních případů australské historie se odehrál v roce 1921 v Melbourne. Znásilněna a uškrcena při něm byla dvanáctiletá Nell Alma Tirtschke. O rok později byl za čin odsouzen a popraven majitel baru Colin Campbell Ross... A to navzdory skutečnosti, že měl hned několik svědků tvrdících, že byl v době činu s nimi.

Případ zavražděné holčičky okamžitě upoutal pozornost veřejnosti a bulvárních médií, které přilévaly benzín do ohně spekulacemi o tom, že vrah jistě zasáhne znovu. Jak plynul čas a policie stále neměla podezřelého, ocitla se pod tlakem. Colin Ross se jako místní vyvrhel doslova nabízel.

Ani on totiž nebyl žádné neviňátko – když ho ve dvaceti letech odmítla jeho dívka, vytáhl na ni revolver a donutil ji k dalšímu setkání. Slečna to však oznámila na policii a Ross za to byl odsouzen na celých 14 dnů za mřížemi. Přesto si v roce 1921 spolu se svými bratry pořídili vinný bar, pohostili v něm ledajakou existenci a čas od času v jeho okolí došlo i na loupežné přepadení. Rossovo přátelství s nižší třídou mu v procesu rovněž nepomohlo – svědectví šesti lidí, kteří potvrdili jeho přítomnost v baru v době činu, totiž vyvolávalo pochybnosti.

Klíčovým důkazem však bylo několik blond vlasů nalezených na Rossově polštáři. Jejich analýzou se zabýval jistý odborník Charles Price. Ten v průběhu procesu po celou dobu tvrdil, že vlas nalezený u Rosse má jinou tloušťku a barvu než vlasy Almy Tirtschke, jenom aby v závěru procesu bez dalších důkazů obrátil a označil je oba za identické. Zbytek obhajoby byl postaven na tvrzení odsouzeného kriminálníka, prostitutky a věštkyně, jimž se Ross v soukromí údajně přiznal. Před popravou Ross dokonce ve vězení obdržel dopis od někoho, kdo sám sebe označil za vraha, přes protesty svých známých i svému setrvání na nevině byl však Ross 24. dubna 1922 oběšen.

Navzdory oslavám veřejnosti se i roky po případu objevovaly snahy o očištění Rossova jména. Průlom přišel až v roce 1995, kdy učitel Kevin Morgan po dvou letech pátrání v archivech objevil původní složku s oběma vzorky vlasů a vystavil je (tehdy dlouhotrvající) žádosti o analýzu DNA. Když na ni v roce 1998 konečně došlo, potvrdila, že vlasy patřily jiným osobám. O dekádu později pak australský státní návladní Rosse posmrtně zprostil všech obvinění.

Ladislav Loukota

redakce Prima Zoom

redakce Prima Zoom

redakce magazínu Prima Zoom

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom