Zastaralé přehrady jsou časované bomby, o kterých se bohužel moc nemluví

V Česku existují plány na výstavbu desítek přehrad. Argumentem pro jejich postavení je boj proti suchu. Přehrady bezesporu mají svůj smysl, musí však být dobře postavené a po celou dobu životnosti skvěle udržované.

Napadlo vás někdy, co se stane s přehradou, když doslouží? Zboří se hráz a vrátí se řeka do svého koryta? Přehrada, podobně jako jiná lidská díla, není „navždy“. Materiál stárne, a jak ukazuje tragédie v Desné, ani výstavba nemusí být bez chyby. Když se navíc do hry vloží přírodní katastrofa, jako tomu bylo v případě odlomeného ledovce na severu Indie, oběti se počítají v desítkách i stovkách životů.

Přestárlé přehrady

Podíváme-li se na fakta, jež zveřejnil server sciedev.net, zjistíme, že celosvětově ukrývají přehrady obrovské nebezpečí. Indie má 209 přehrad starších víc než jedno století, což znamená, že většina z nich už „přesluhuje“. Přes 40 procent velkých přehrad na světě je v Číně. A byl to právě kolaps tamní přehrady, jenž v roce 1975 vzal životy více než 200 000 lidí.

Když v 19. století stavěli britští inženýři (vrchním inženýrem byl John Pennycuick) za pomoci indických dělníků na řece Periyal přehradu Mullaperiyar, byla její životnost udávaná na 50 let. Stavěla se v letech 1887–1895, takže je jasné, že její životnost je už dávno překročená. V posledních letech, naposledy 15. srpna 2018, dosáhla hladina vody extrémně vysokého stavu 44 metrů. Není divu, že se o ní N. K. Premachandran, člen parlamentu státu Kerala, kam přehrada administrativně spadá, vyjádřil jako o časované bombě. Podle něj přehrada ohrožuje životy milionů lidí a bude rád, když bude vyřazena z provozu. Jenže kde pak se vezme voda používaná k zavlažování, kterou přehrada generuje?

Co tedy reálně hrozí?

Jedním slovem hrozí havárie a ohrožení životů. Pokud bychom se však na problém podívali podrobněji, mluvíme o průsacích, únavě materiálu, ale i špatném lidském přístupu a slabší údržbě. Kdo nikdy neslyšel zdůvodnění ve smyslu „a co byste chtěli, vždyť už je to staré“? A čím je starší přehrada, tím jsou samozřejmě vyšší provozní náklady na údržbu.

A nemusí jít jen o staré přehrady. K tragédii z roku 1979, kdy ve státě Gudžarát povolila přehrada Machchhu II jen 20 let poté, co byla uvedena do provozu, stačily silné deště a špatné odpouštění. Tehdy se po silných deštích zaplnila přehrada na čtyřnásobek své kapacity, zeď praskla a vlna, jež se prohnala městem Morbi, si tam vyžádala smrt více než 15 000 lidí (nejvyšší odhady mluví o 25 000 obětech celkem).

Zejména v Indii a Číně se mluví o přehradách v oblasti Himálaje, přičemž právě tady jde o tektonicky rizikové oblasti. Do hry totiž vstupují i klimatické změny. Zastaralé přehrady jsou každopádně podle mezinárodních odborníků skutečnými časovanými bombami – a i přesto se stále plánují výstavby stovek dalších.

„Do roku 2050 bude většina lidí na Zemi žít po proudu pod desítkami tisíc velkých přehrad postavených ve 20. století, přičemž mnoho z nich už bude mít za sebou svou udávanou dobu životnosti,“ uvádí studie placená ze zdrojů OSN, která lidstvu prorokuje vcelku nebezpečnou budoucnost.