NASA předpovídá do pár dekád ničivé megavlny – po celé planetě!

V souvislosti s kontroverzními klimatickými změnami se nejčastěji mluví o vlnách veder a such anebo o stoupání mořské hladiny v přímořských oblastech. Podle zkušeného klimatologa Jamese Hansena z NASA však bude globální oteplování mít za následek i ničivé superbouře a v souvislosti s nimi také silnější vlnobití schopné na pevninu vrhnout salvu balvanů.

V řádu dekád

Hansenův scénář staví na predikcích již pozorovaného tání ledu z Grónska a částečně i Antarktidy. Příchod studených proudů mezi ty teplejší pak prý způsobí chaos v zaběhnutých oceánských proudech, což bude mít za následek narušení stabilního počasí a větší výskyt extrémní projevů. Hansen především mluví o velmi častém výskytu tropických bouří, které krom ničivého větru a lokálních záplav nově budou doprovázeny i masivními přílivovými vlnami nesoucími mořské balvany anebo, po nárazu na pevninu, i šrapnely ze zničených lidských konstrukcí.

Možná vám to něco připomíná – striktně vzato totiž nejde o novou předpověď, nýbrž pouze zpřesněný starší scénář. Ten je u nás znám pro předpovídané "vypnutí" Golfského proudu a ochlazení Evropy. Taktéž inspiroval klimatický film Den poté, byť zrovna v jeho případě filmaři celý průběh urychlili ze staletí na dny. Hansen však nyní říká, že i on se svými kolegy předpovídají naplnění černého scénáře během několika dekád, nikoliv až po roce 2050 či 2100, jako se odhadovalo v 90. letech. Nakolik mu lze věřit?

Faktem je, že James Hansen nemá co do podobných předpovědí úplně čistý rejstřík. Pověstná je jeho predikce stoupání skleníkových plynů, kterou v roce 1988 předložil americkému Kongresu. Nabídl v ní tři scénáře, z nichž částečně naplněn byl jen ten nejvlídnější. Kritici mu to vyčítají jako selhání klimatických modelů a klimatické vědy jako takové. Zastánci naopak argumentují, že to dokazuje správnost modelu konstruovaného na základě tehdejších neúplných dat. A pak je tu ještě třetí sorta lidí, kteří s Hansenem souhlasí, ale vyčítají mu příliš alarmistickou rétoriku, která prý lidi spíše odrazuje. Babo raď.

Klima a civilizace

Na druhou stranu, i zpolitizované téma nejnovějších klimatických změn nemění nic na skutečnosti, že podnebí bylo historicky kritické pro vznik a zánik lokálních lidských civilizací. Náhlé sucho bylo spojeno s pádem Mayské říše v 10. století či zánikem kambodžské metropole Angkor Vat v 15. století. Podobně je extrémní počasí zřejmě jedním z důvodů tzv. kolapsu bronzového věku z 12. až 13. století před Kristem, který byl až do vzestupu řeckých městských států a Říma nahrazen takovou dobou temna, jež zahanbuje i středověk.

Dává totiž smysl, že vyšším myšlenkám nezbytných pro rozvoj vědy a techniky či obchodu se daří, jenom pokud to dovolují lokální podmínky. Existuje dokonce hypotéza, podle níž může být současná nestabilita arabského světa ústící do syrské války, vzniku ISIS a migrační krize, minimálně částečně zaviněna právě vlivem měnícího se podnebí. Sýrii postihlo velké sucho v roce 2006, což způsobilo větší přesouvání venkovských obyvatel do měst, pozdějších center revoluce. Další vlna sucha území zasáhla loni, kdy začala kulminovat i migrační vlna z regionu směrem vstříc Evropě.

Je-li ale klimatická změna či její vliv na lidské společenství skutečně taková, jak zní od alarmistů, se dozvíme až během několika nejbližších dekád. Prozatím zůstává celé téma zahaleno oparem nejistoty a dezinformace minimálně jedné z obou stran sporu o klimatické změny. Klíčovou otázkou je, které z nich vlastně.

Ladislav Loukota