Na vodě i na pásech: města budoucnosti se předhánějí v originální koncepci

NOAH, město budoucnosti

Futurologové už dlouho předpovídají drastickou proměnu našich měst – 21. století jim může dát za pravdu.

Bydleli byste v mobilním městysu, jenž si to šine krajinou s vidinou neustále se měnícího horizontu? A co život v plovoucí budově, která se v případě povodní sice může kolébat, zůstane však vždy na hladině? Dle architektů byste se na takové změny možná měli přichystat. V posledních dnech se totiž objevily hned dva (staro)nové projekty, které milovníkům futuristické urbanistiky znějí jako sladká píseň.

Města budoucnosti

První studie je čistě teoretická, nic jí to však neubírá na zajímavosti. Jedná se o analytický náhled na návrh britského architekta Rona Herrona z 60. let 20. století na mobilní město. Působí jako kříženec malého městečka s ropnou plošinou jezdící však po pevnině. Dle práce španělského studenta Manuela Domíngueze je však konstrukce zcela realistická a měla by řadu kladů.

Tím prvním je především úspora materiálu. Pokud by po konceptu sáhli například prospektoři v oblastech těžby ropy nebo nerostných surovin (nebo stavby a správy polí solárních panelů), mohlo by dojít k úspoře oproti stavění menších měst a ponechání je jejich osudu při přesunu. Domínguezovy plány počítají se vším od ubytování, průmyslové zóny, generování elektřiny až po vlastní letiště i zábavu. Jako bonus se užívají i futuristické vzducholodě, nezbytný to prvek každé utopické vize.

Mobilní město je navíc ve srovnání s již existujícími mrakodrapy relativně malé – dá se hovořit spíše o městečku. Základy pro jeho technologii rovněž existují, jak je vidět na přepravníku NASA pro dopravu raket z hangáru VAB na odpalovací rampu nebo i na již existujících ropných plošinách. Největším problémem by tak zřejmě bylo zakomponovat mobilní město do krajiny – vykoupit území, které semele svými pásy, by nebyl levný podnik. Komentáře se však shodují, že nějak podobně by mohla působit první skutečná mimozemská kolonie určená k těžbě surovin.

Druhý koncept na to jde opačně – namísto přesunu města uvažuje o plovoucích budovách. Jmenuje se VLFS z anglického Very Large Floating Structure (Velké plovoucí stavby) a osud tomu chtěl, že idea může brzy zajímat větší než malé množství světové populace ohrožené stoupající hladinou moří.

Obyvateli vodního světa

Realisticky vzato nemůžeme v případě vyplnění nejčernějších vizí očekávat snadnou migraci postižených milionů lidí do jiných, výše položených států. Některá ikonická města mohou být v nadcházejícím století zachována stavbou enormně velkých a enormně drahých přehrad. Ne každé město však bude mít dostatek surovin pro zachování své polohy. U většiny může být levnější a efektivnější sáhnout po plovoucích strukturách a postupně oblast překovat s využitím vodní hladiny. Takové projekty nezávisle na sobě vyvíjejí třeba společnost Blueseed a město New Orleans.

První jmenovaná uvažuje o konstrukci plovoucí stavby usazené zhruba 20 kilometrů od San Francisca. U New Orleans se naopak přemýšlí o konstrukci struktury NOAH (New Orleans Arcology Habitat), která má stát v deltě Mississippi a je navržena pro přečkání i té nejbestiálnější bouře. NOAH se má tyčit do výšky 366 metrů, jeho pyramidová konstrukce slibuje maximální stabilitu, uvnitř pak přístřeší nalezne až 40 tisíc lidí. Součástí jsou i parky, kasina, nemocnice, kulturní zařízení nebo třeba škola. Samotné základy NOAH mají plavat pod stavbou – odhaduje se, že se budova bude pohybovat na vodě v rozsahu až 55 metrů. Soběstačné a ekologicky neutrální postavení je už samozřejmostí.

NOAH je prozatím pouze na kreslicích prknech, koncept VLFS však řeší problém, kterému dle těch nejpesimističtějších vizí bude lidstvo čelit do konce tohoto století, totiž vzrůst mořských hladin a zatopení mnoha pobřežních oblastí. Nač ostatně přesouvat uprchlíky několik kilometrů do vnitrození, když i ono bude za pár dalších dekád zatopeno? VLFS mohou být tou správnou odpovědí na problém s nedostatkem místa, stejně tak zároveň mohou i městům ponechat alespoň částečně jejich současné geografické umístění.

Jenom v USA čelí zatopení na 180 velkých měst. Jinde je situace ještě vážnější – místa jako Bangladéš, Tuvalu, Maledivy spolu s metropolemi jako Bangkok, Londýn i Berlín čelí potenciálnímu potopení. Je tak možné, že ještě za našeho života budou na moři žít celé národy.

Ladislav Loukota