Na olympijských hrách vítězí astmatici. Tajná zbraň těch nejlepších sportovců je nemoc
Jak je možné, že sportovec trpící astmatem je na olympijských hrách ve výhodě?
Od běhu na lyžích, až po rychlobruslení – zimní olympijské hry jsou plné dechberoucích sportovních výkonů. Ale pro velké množství olympioniků je to mnohem doslovnější, než by se mohlo zdát: o tom, kdo dostane medaili, totiž často rozhoduje porucha dýchání, astma.
Astma olympioniků
Pokud si myslíte, že astma výkon sportovců omezuje nebo snižuje, jste na omylu – je to přesně naopak. Právě sportovci, kteří “trpí” astmatem totiž mají větší pravděpodobnost než jejich konkurenti, že vyhrají medaile.
Něco čísel: Až jeden ze čtyř zimních olympioniků má astma, tedy poruchu, která omezuje dýchací cesty a ztěžuje normální dýchání. To je téma pro Johna Dickinsona, profesora na univerzitě Kent’s School of Sport and Exercise Sciences. Studoval astma v elitních soutěžích řadu let a tvrdí, že počet sportovců s tímto onemocněním může být v extrémních sportech ještě vyšší – až u 70 % v plaveckých sportech a u 50 % běžkařů.
Biatlonistka Olena Zubrilova v roce 2006
Příčina, nebo následek?
Extrémní sporty mohou přitahovat atlety, kteří mají astma, říká americký expert, ale mohou také způsobit problémy s dýcháním. Lidé totiž normálně dýchají nosem, který ohřívá a zvlhčuje vzduch, filtruje také drobné částice prachu a škodlivé chemikálie. Ale během vytrvalostních závodů začne většina sportovců dočasně dýchat ústy.
"Získáte tak bezproblémový přísun vzduchu do dýchacích cest," říká. To ale způsobuje zmatek v plicích: vysychají vzduchové vaky a vznikají tak záněty. Důsledkem může být astma, a jak ukazuje jeho výzkum u sportovců, často se to opravdu děje.
Tito sportovci dokážou i přes všechno to sípání a kašlání na olympijských hrách uspět, a dokonce i překonat sportovce bez astmatu. To platí zejména u zimních sportů.
V odborné literatuře z roku 2012 odborník na astma Kenneth D. Fitch analyzoval čísla o sportovcích s astmatem. Zjistil, že během zimních her v Salt Lake City v roce 2002 mělo 5,2 % sportovců astma, ale tato skupina získala 15,6 % medailí. Pozoroval stejný účinek v roce 2006 v Turíně (7,7 % sportovců s astmatem získalo 14,4 % medailí) a Vancouveru v roce 2010 (7,1 % sportovců s astmatem získalo 11,8 % medailí).
Dýchátko astmatika Zdroj: James Heilman
Jaká je souvislost?
Nabízí se samozřejmě spekulace, zda sportovcům nepomáhají k lepšímu výkonu některé léky, které se proti chronickému astmatu používají. Mezinárodní olympijský výbor inhalátory albuterolu zakázal už roku 1972, od té doby několikrát změnil postoj, v moderní době se používají čast, podle článku na webu PopSci je využívalo více než 90 procent olympijských sportovců, kteří si podali žádost o výjimku kvůli astmatu mezi lety 2004 a 2008. Podle lékařů by ovšem neměly mít na vliv na sportovní výkon, pokud nebudou podávány v opravdu gigantických množstvích, pak by ovšem mohly mít tyto látky protizánětlivé účinky, které například potlačují bolest. Ale pokud by měl sportovec brát takto enormní dávky léčiv, s největší pravděpodobností by vůbec nebyl schopen jakéhokoliv sportovního výkonu. Navíc by tato léčba měla pravděpodobně vedlejší účinky včetně bolestí na hrudi a závratí, které by k ideálnímu výkonu také rozhodně moc nepřispěly.
Tiril Eckhoff
Jinou variantou je užívání kortikosteroidů, které snižují zánět v hrudníku. Je to docela agresivní forma léčení, která opravdu snižuje zánět svalů. Sportovec, který takovou látku užívá, se bude cítit lépe a zotaví se rychleji. Vzhledem k tomu, že sportovci musí v současné době požádat o vydání k povolení užívání takových léků včetně posouzení nezávislého panelu, je nepravděpodobné, že by ho mohli zneužívat k lepším výkonům. Světová antidopingová agentura neustále reviduje své standardy nejen proto, aby zabránila dopingu, ale také, aby ochránila zdraví sportovců s astmatem.
Existuje ale i další důvod, proč by lidé s astmatem mohli na olympiádě vyhrávat: protože musí věnovat větší pozornost svému dechu. A jak ví každý, kdo se někdy sportu vrcholově věnoval, právě dýchání je klíčem k úspěchu ve všech sportovních odvětvích včetně šachu. Zkrátka a dobře: ten, kdo lépe ovládá svůj dech, má před konkurencí značnou výhodu. A astmatici jsou k této kontrole dechu nuceni každodenně…
Text: MK