Myslíte pozitivně a jste vděční? Pozor, možná je to chyba

V rámci pozitivní psychologie, jednoho z dominantních seberozvojových směrů posledních pár dekád, často slýcháme zmínky o důležitosti psaní deníku. Ne každému to úplně vyhovuje, a tak se vyrojila řada alternativ, například v podobě mikrodeníkových aplikací, o nichž jsme také psali. Jedním z nejpopulárnějších systémů, jež by měly každého nasměrovat ke štěstí, je deník vděčnosti (v originálu gratitude journal). Ale pozor, ani tato ověřená metoda není ideální pro každého.

Pozitiva nade vše?

Deník vděčnosti spočívá v jednoduché myšlence, že když si každý den zapíšete několik věcí, za které jste v životě skutečně vděční, zvyšuje se šance na uvědomění toho dobrého, čím jste obklopeni. Leckdy si totiž neuvědomujeme, že kolem sebe máme své blízké, nemusíme se strachovat o práci, máme dostatek jídla a pití a také bezpečný domov. Všední dny spolehlivě dokážeme zaplnit obavami, co všechno se může pokazit a v čem hrozí riziko selhání. Deník vděčnosti pomáhá si uvědomit, že většina z těchto trablů jsou jen malichernosti a že se máme o co skutečně opřít.

Spousta výzkumů takový přístup potvrzuje, stejně jako další principy pozitivního myšlení. I my jsme ale psali o nedostatcích těchto konceptů, které přece jen nejsou všespásné – a ukazuje se, že právě deník vděčnosti nemusí být zdaleka pro každého.

Nedostatky vděčnosti

Od novinářů a seberozvojových guru se začaly objevovat názory, že tento typ deníku je jen další z mnoha věcí, kterou bychom „měli“ dělat. Právě nárok na každodenní vyjmenování několika hodnotných prvků v životě se může přeměnit v pouhou otravnou rutinu, která člověku již nic nového nedává.

Zároveň mohou psychologové upozornit na problém, že při aplikaci tohoto přístupu se vytrácí autentická nespokojenost. Všichni jsme občas rozmrzelí, naštvaní, nešťastní. Někdy se může jednat o chvilkovou náladu, ovšem pokud se jedná o hlubší problém, není důvod ho ignorovat a tvářit se, že je všechno v pořádku. Naopak, dlouhodobé ignorování pocitů a snaha nabarvit vše narůžovo může vést k vážnějším psychickým problémům. Pokud je tedy deník vděčnosti jediným nástrojem pravidelné sebereflexe, dříve či později se tyto nepříjemnosti zřejmě objeví.

Stejně tak je nebezpečné, že na oněch částech života, za něž jsme vděční, můžeme lehce ulpívat. Obzvláště v kombinaci s předchozím bodem se lehce stane, že potlačíme nějaké negativní pocity s myšlenkou, že „alespoň máme zdravou rodinu“. Pokud se pak stane nějaká událost, která tento koncept ohrozí, může se psaní deníku vděčnosti proměnit v noční můru; opakující se připomínku toho, na čem jsme ulpívali a o co teď přicházíme.

Takže jak vidno, i něco zdánlivě tak příjemného jako deník vděčnosti se může obrátit proti nám. Měli bychom tedy mít na paměti, že vždy se jedná jen o techniky či metody, jejichž důležitost a přínosnost se v našich životech může měnit. Není dobré se upnout na jeden všespásný koncept a mít v něj neochvějnou důvěru.

Text: MS