Mrtvé děti v Belgii: kde je hranice eutanazie?

Každý další případ eutanazie rozvíří věčnou debatu o tom, zdali se jedná o tu správnou cestu, kterou by se lidstvo mělo vydat. Například v květnu zaujala asistovaná sebevražda australského vědce Davida Goodalla, který v požehnaném věku 104 let sice nebyl výrazněji nemocen, avšak v životě už nechtěl pokračovat, a tak ve Švýcarsku podstoupil zákrok k ukončení života. Ještě více vášní však budí případy belgických dětí. Kam až můžeme zajít?

Eutanazie u dětí

Německo, Švýcarsko či země Beneluxu. Máme na dohled řadu států, v nichž je eutanazie (či alespoň asistovaná sebevražda) povolená. Největším liberálem v tomto tématu je však Belgie, která jako jediná nemá věkovou hranici; právo na smrt tedy mají i malé děti, na což v minulých letech opravdu došlo. Už přijetí zákona v roce 2014 vyvolalo vlnu odporu, stejně jako nedávno zveřejněné informace o usmrcení tří dětí během let 2016 a 2017. Jednomu chlapci bylo 17 let, další dvě děti zemřely ve věku 9 a 11 let, čímž se jednalo o první usmrcení dětí pod dvanáctiletou věkovou hranici.

Příslušné úřady se samozřejmě ohánějí tím, že se jedná o nevyléčitelné případy, jejichž bolesti není možné ani mírnit. Děti musejí vyjádřit písemný souhlas, který rodiče mohou navíc vetovat. Prohlídky dětských psychiatrů jsou samozřejmostí. V praxi se tak jedná o rozsáhlý soubor mechanismů, kterými by mělo být docíleno jistoty, že k žádné nevratné akci nedojde bez detailního prozkoumání situace. Můžeme uznat, že z hlediska legislativy je podchycení všech okolností dostatečné, ale je takové konání vlastně morální?

Morálka smrti

Kdyby na to existovala jednoznačná odpověď, nemuseli bychom tyto řádky ani psát. Jenže záleží hlavně na tom, z jakého etického hlediska se na tento problém díváme. Nejčastěji bývá zmiňován rozpor mezi utilitaristickou a kantovskou morálkou. Snad každá životní filozofie i platná legislativa se shodnou na tom, že zabít lidskou bytost je špatné a že se to nesmí. Kantovský přístup k morálce je absolutní, neuznává výjimky, které jsou z jeho pohledu pouze alibismem a prvním krokem k destabilizaci společnosti a hodnot.

Utilitaristé se naopak snaží na každý případ nahlížet individuálně a jejich cílem je spokojenost co největšího množství lidí; v případě eutanazie se tak může jednat o členy rodiny i samotného nemocného člověka, jehož smrt bude pro většinu okolí znamenat úlevu. Takový přístup lépe postihne konkrétní specifika, zároveň se však jedná o ohrožení globálně platných pravd. Jak už to tak bývá, oba tyto systémy jsou ve svých extrémních pojetích přehnané a nejrozumnější se jeví nějaká forma kompromisu. Najít však dostatečně vybalancovaný názorový střed se zatím nepovedlo, a tak se jednotlivé národní legislativy rozdělují na dva tábory. V České republice zatím eutanazie legální není, ačkoli (i vzhledem k silně ateistickému přesvědčení společnosti) většina obyvatel by byla pro změnu. Uvidíme, jak se bude situace dále vyvíjet…

Text: MS