Milujme se! K čemu potřebujeme sebelásku?

Kdo nemá rád sám sebe, těžko může mít rád ostatní, praví občas zmiňovaná lidová moudrost. Psychologický pohled toto potvrzuje a zdůrazňuje, jak pro nás může být sebeláska zásadní. Právě tato následnost se totiž ukazuje jako klíčová. Pokud máme sami sebe rádi, jsme se sebou v globálu spokojení a uvědomujeme si vlastní hodnotu, dokážeme vést upřímný a hluboký vztah s druhým člověkem; dokážeme mu dát to nejlepší z nás, neboť si jsme vědomi vlastních kvalit. Jestliže se však snažíme prostřednictvím jiných lidí najít lásku k sobě samým, končí to většinou průšvihem. Stejně jako případy, kdy na sebelásku rezignujeme a chceme nedostatek lásky v životě naplnit pouze skrze ostatní lidi.

Nejsme sobci

Můžeme se setkat s názorem, že sebeláska je spojená s narcismem. Přehnaně dobrý vztah k sobě samému přece vede k tomu, že ztrácíme zájem o druhé a záleží nám jen na nás samých, že? Kdepak. Sebeláska v tom zdravém pojetí stojí především na soucitu, pochopení. Je bezpodmínečná stejně jako láska matky k malému dítěti – ta ho prostě miluje, aniž by od něj cokoli očekávala; miluje už jen jeho existenci. A se sebeláskou je to podobné.

V rámci výkonové společnosti jsme často tlačeni k tomu, abychom se oceňovali jen v případě, že se nám něco podaří, když něčeho dosáhneme – pouze tehdy máme skutečnou hodnotu. To je však velmi nezdravý pohled na svět, který ke štěstí a vnitřní spokojenosti vede jen málokdy. Mnohem spokojenější a klidnější budete, když se budete mít rádi bez ohledu na předváděné výkony. Mějte prostě radost z pouhého svého bytí a nechtějte si lásku k sobě samým zasloužit.

Univerzální návod na sebelásku?

To všechno se hezky poslouchá, jenže jak toho dosáhnout? Spoustě z nás není vlastní, abychom se prostě měli rádi. V naší společnosti se také nejedná o žádný standard, na západě je důraz na individualitu, víru v sebe sama a v důsledku i na spokojenost se sebou mnohem zakořeněnější. Přesto nám však tato cesta rozhodně není zapovězená, ideální je držet se zdánlivě jednoduchého pravidla: co chceme od lásky druhých lidí? Co nám dává, když nás někdo miluje, proč se díky tomu cítíme tak dobře? Odpovědí na tuto klíčovou otázku odhalíme své emoční potřeby, které následně můžeme praktikovat na sobě. Není nutné čekat, až někdo druhý přijde a dá nám právě ten typ lásky, náklonnosti a podpory, který potřebujeme – máme to ve svých rukou.

A především si uvědomme také další věc: pokud budeme do vztahů vstupovat s tím, že máme sami sebe rádi, tato zdravá sebeláska nám zcela přirozeně poskytne nástroje k tomu, abychom ve vztahu byli šťastní. Budeme vědět, kam až můžeme zajít, co si zvládneme nechat líbit, aniž by to ohrozilo naše Já. Sebeláska nedovolí, abychom šli nadměrně takříkajíc „přes sebe“ a zůstávali ve vztahu za podmínek, jež nám nevyhovují. Nemůžeme dát jiným to, co si nedokážeme dát sami. Kdybychom se všichni dokázali mít upřímně rádi, spousta vztahových problémů a nedorozumění by se rázem vyřešila. Zkuste se nad tím zamyslet sami…

Text: MS