Metan by nás ohrozit neměl – vědci se dlouhodobě mýlili
Superdobrá zpráva: klimatické změny neuvolní z půdy metan.
Jednou z největších obav vědců, kteří se věnují studiu nepopiratelné klimatické změny, kterou způsobil stejně nepopiratelně člověk, je, aby se z půdy neuvolnil metan.
Metan je totiž mnohem horší než oxid uhličitý – jeho účinek na změnu klimatu je řádově větší. A jeho hrozba je zcela reálná: když roztaje permafrost (neboli věčně zmrzlá půda) na Sibiři, uvolní se z ní obrovské množství metanu a ten ještě víc urychlí již tak intenzivní oteplování planety; možná až na hodnoty, při nichž nebude možná existence člověka na této planetě.
Tento scénář zní sice značně děsivě, bohužel není podle klimatologických modelů vůbec nepravděpodobný. Nyní se ho pokoušeli ověřit vědci, kteří zkoumali, jak se metan uvolňoval ze sibiřského permafrostu před 11 500 lety, když došlo k poslednímu velkému ohřívání planety. Výsledky ukázaly, že při něm nedošlo k žádnému masivnímu uvolňování metanu z půdy v tundře – zdrojem metanu, který se v té době prokazatelně v atmosféře objevil, byly spíše plyny z tropických bažin, tvrdí autoři práce.
Permafrost na severní polokouli
To zní pro lidstvo a jeho budoucnost na Zemi víc než dobře, nicméně autoři upozorňují, že neznámým faktorem je stále více role člověka. Tato studie totiž ukázala, že přirozené úniky metanu do atmosféry, například ze zásob v půdě, jsou velmi výjimečným fenoménem. Naopak dnes se do vzduchu dostává mnohem více tohoto skleníkového plynu lidskou činností, těžbou ropy a zemního plynu v první řadě.
Autoři dospěli k závěru, že lidmi uvolněný metan může být až o čtvrtinu větší, než se předpokládalo dříve. Metan se stále více ukazuje jako mnohem účinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý a zdá se, že má na změně klimatu větší podíl, než se tvrdilo. Možná to představuje naději: tím, že snížíme jeho množství uvolňované při těžbě, mohli bychom oteplování planety účinněji zpomalit.
Studie o tomto fenoménu vyšla v srpnovém čísle prestižního vědeckého časopisu Nature. Jejím hlavním autorem je profesor Vasili Petrenko z Rochester University, který se zaměřuje na paleoklimatické změny.
MK