Máte doma kočku? Pohádkovou? Třeba tuhle?

Co má společného Lví král, kocour Mikeš, Kocour v botách a Šér Chán z Kiplingovy Knihy džunglí? Každého napadne totéž: kočky. Přidejme ještě kočičku z Pejska a kočičky od Josefa Čapka, věčně nachytávaného truhlíka Toma, jemuž nedá pokoj myška Jerry. Prostě kočky doprovázejí člověka jak v mýtech a kultech, tak v pohádkách. Mýty, třeba ten o Herkulovi, jenž musel zabít bájného lva, si nechme na jindy a věnujme se dnes pohádkám. I když i ty bývají někdy kruté.

Na českém dvorku

Kocour Mikeš je předobrazem chytrých, ale nikoliv vychytralých koček, mající svou osobnost a inteligenci. Mimochodem o tom, co všechno kočky dokážou s člověkem, jsme psani už několikrát. Mikešovo putování z Hrusic do světa a vystupování v cirkusu ho nakonec přivedlo zpět domů. Takový pohádkový happy end, jenž by se dal shrnout do sloganu „všude dobře, doma nejlépe“. První vydání Kocoura Mikeše spatřilo světlo světa a pulty knihkupců roku 1939, byť jeho příběhy napsal Josef Lada napsal v letech 1935–1936. Literární Mikeš se stal předlohou k animovanému zpracování. „Co se kocour Mikeš v Hrusicích naučil mluvit, chodil s Pepíkem Ševců na hrušky i na pouť, je nám na světě veseleji a stále se těšíme, že se s ním znovu setkáme.

Veselé Ladovy obrázky, vypravěčské umění Karla Högera, režijní umění Josefa Klugeho nás vždycky potěší,“ píše se o animovaném Mikešovi na webu České televize, která ve dvou sériích uvedla celkem šestadvacet dílů. Některé by se v dnešní hyperkorektní době daly označit jako nekorektní. V pátém díle s názvem Mikeš straší totiž našeho hrdinu, který opustil Hrusice, ukradnou do pytle nějací snědí lidé, kteří kočují světem s vozem a jídlo si dělají na otevřeném ohni. Jejich národnost ani přes všechny drobné nápovědy nezazní. Zazněla až mnohem později, to když v dubnu 2010 (a nebylo to 1. dubna) se ozvalo romské sdružení Roma Realia.

Citujme Lidové noviny (příspěvek je bohužel nepodepsán) ze dne 14. 4. 2010. „Romské sdružení Roma Realia zaslalo na ministerstvo školství protestní dopis, v němž požadují, aby se knihy Josefa Lady nepoužívaly jako učební pomůcky ve školách. Romům vadí to, že v jedné z Ladových knih kocour Mikeš varuje před zlými ´cikány´". Předseda sdružení Roma Realia Václav Miko mimo jiné tvrdil, že tímto způsobem dětská kniha podporuje šíření exodu. Ačkoli to zní velmi smutně a cynicky, nezbývá si než povzdechnout, že je dobře, že Josef Lada už nemůže na takovou hloupost reagovat. Kdopak ví, co by na to řekl on anebo jeho veskrze dobromyslný a možná až příliš slušně vychovaný pohádkový kocourek. A jak by dopadla Základní a mateřská škola bratří Fričů v Ondřejově, která ve svém vzdělávací projektu Vyrůstáme s Mikešem měla černého kocourka jako průvodce doprovázejícího děti od první do páté třídy. Jeho bohulibým úkolem bylo seznamovat je s krajem Josefa Lady. A pokud bychom chtěli být opravdu nestranní, tak uraženě by se mohli cítit i příslušníci dnes už zakázané Dělnické strany, protože jeden z dílů a vystupujících postav v Ladově knize, veskrze milý kocourek, se jmenoval Nácíček. Citlivější jedinci by to mohli brát jako zesměšňující a dehonestující.

Modroočko a Tom

„Autobusy nejsou obludy, ale autobusy. A udělali je lidi. To vím od dětí. Když jsou mladé, jsou taky menší a malé.“ Neznáte náhodou tato slova? Pronesl je kocour Modroočko, jehož přivedl na svět Josef Kolář. Šedomodrý kocourek seznamuje děti (i autora těchto řádků, když byl dítětem) příjemnou nenásilnou formou se světem lidí. I Modroočko se dočkal svého filmového (animovaného) zpracování v podobě miniseriálu o pěti dílech. A hlas měl naprosto stejný jako jeho černý předchůdce Mikeš. Oba dva totiž namluvil Karel Höger. Na obou výše zmíněných kocourech z českých příběhů je hezké to, že jsou neagresivní a dítě se s jejich příběhy dokáže ztotožnit.

Zná prostředí a chápe motivy a pohnutky jejich činů. To se o takovém Tomovi, který pořád doplácí na honičky s myšákem Jerrym, říct nedá. Jejich příběhy jsou vtipné, plné nadsázky, jenže na rozdíl od hrusického poutníka naprosto nereálné. A jak víme, kreslená postavička je vlastně nesmrtelná. Tom během jednoho dílu musel vydržel Jerryho packu vraženou vší silou do oka, při následně honičce vrazil do sloupku ze kterého mu spadl na hlavu květináč a vzápětí se mu o hlavu roztříštil i samotný sloupek, absolvoval pár kopanců a po šikaně ze strany myšáka nakonec přišel o bydlo. Vlastně se dá říci, že jde o poměrně neschopného jedince, do kterého si ráda kopne každá myš. A že během 161 dílů, které v letech 1940–1967 vyprodukovalo studium Metro Goldwyn Mayer, těch kopanců, o hlavu rozbitého nádobí, úderů smetákem i basebalovou pálkou bylo požehnaně. V českém dabingu se v některých dílech z Toma stal Jasper. Ale na jménu nesejde, šikanovaným zůstal, byť sám o sobě taky nebyl, na rozdíl od našich domácích postav, žádný svatoušek.

Král a rytíř

Znáte nějakého kočičího krále? A co Lví král, kreslená postavička, kterou doprovází úchvatná skladba Lion sleeps tonight. Písničku o spícím lvovi složil africký zpěvák a textař Solomon Popoli Linda, ale proslavila ji skupina The Tokens. Leč The Tokens zdaleka nebyli jediní, kdo si si Spícího lva adaptovali pro své umělecké vystoupení. Z českých umělců můžeme zmínit třeba 4Tet v čele s Jiřím Kornem. Leč vraťme se Lvímu králi, lvíčeti Simbovi, který přišel o svého královského otce a místo aby zdědil trůn, musí do své královské podoby teprve vyrůst. To mu ale poněkud komplikuje bezstarostná filozofie „hakuna matata“ a jeho dva kamarádi, prase bradavičnaté Pumba a surikaťák Timon.

Jenže jak už to v pohádkách (většinou) bývá, vše se nakonec v dobré obrátí a Simba se stane skutečným králem afrických zvířat. To, že lva považují za krále zvířat (i přes veškerou jeho lenost) i lidé, není třeba dodávat. Tahle animovaná pohádka je relativně mladá, premiéru měla 15. června 1994. A slavila obrovský úspěch, což se projevilo v návštěvnosti kin a finanční návratnosti. Důsledek byl jasný: natočilo se pokračování. Když máme „kočičího“ krále, hodil by se i rytíř. Nemusíme chodit daleko. Kocour v botách, alespoň v jeho animované verzi s názvem Puss in Boots (taky jste si u názvu vzpomněli na proslavený výrok českého prezidenta?), nosí klobouk a dokonale vládne kordem. Podobnost s mušketýrem je víc než nápadná. A hlas Antonia Banderase mu dodává na sex-apealu. Samozřejmostí je i rytířské chování v jeho ryzí podobě: dvornost, elegance, odvaha i smysl pro humor. Ovšem v tomto případě jde o novinku z roku 2011, původní Kocour v botách („Der gestiefelte Kater“) vzešel o více než století dřív z per bratří Grimmů. Tam nešlo o rytířského hrdinu, ale vykuka patřícího zchudlému mlynářskému synkovi. Celý příběh je o tom, jak lstí, pytlačením a podvody z něj udělal hraběte a sám se stal ministrem. Ovšem vše podáno tak, že mu vlastně musíte fandit.

Ruský kocour zlatohlavý

Kdo by neznal pohádku o zlaté rybce plnící přání. Ovšem věděli jste, že stejnou schopností vládne i zlatohlavý kocour? Ovšem ne u nás, ale v Rusku. Mimochodem v této souvislosti není bez zajímavosti, že báje o zlaté rybce k nám připutovala taky z Ruska. „Muž šel jednou do lesa pro dříví a uhodil toporem do stromu, v tom vyskočil kocour zlatohlavý i zeptal se muže, proč ho ze sna budí, čeho si přeje. Muž nevěda co říci, promluvil, že by potřeboval novou chatu. Když přání to vyplněno, poslala ho žena do lesa opět a opět, až měla špejchary přeplněné, plno nábytku, hojnost šatstva a konečně i cařicí byla učiněna. Nespokojila se s tím však žena, chtěla se ještě státi bohorodicí. Kocour ničeho neodpověděv vrátil se do stromu; a když muž se domů navrátil, nalezl opět bývalou svou bídnou chatrč,“ popisuje báji Národopisný slovník českoslovanský. V rozličných koutech Ruska měla báje o čarodějném zlatohlavém kocourovi různé modifikace, ale základní vzorec zůstával stejný. Kocour plnil přání chudákovi, který byl čím dál nenasytnější, až na to doplatil.

Kočky se vyskytují v pohádkách desítek národů a existují o nich celostětově tisíce časopisů. Představili jsme si jen ty nejznámější, ale svou pohádkovou úlohu vlastně hrají ve všech zemích, kde nějaké kočkovité šelmy žijí. Ve večerníčcích se představila kočka Linda, kočky se vyskytují jak v asijských, tak afrických i amerických pohádkách. Prostě nás provázejí už od samého dětství. Díky za to.

Text: Topi Pigula