Lidé, kteří nejvíc škudlí, patří mezi ty nejméně šťastné, ukazují psychologové

Jsou lidé, kteří naopak umí utrácet peníze za cokoliv...

Lakota vede k trvalému neuspokojení, tvrdí psychologové.

Je nenasytná touha hromadit peníze, ale nejen peníze, lidskou přirozeností, anebo patologickým jevem? Ať už je to jakkoli, rozhodně komplikuje život. Na lakotu a nenasytnou žádostivost hromadit majetek lze pohlížet jako na extrémní a nemorální podobu egoismu ve vztahu k druhým, ale také jako na jeden z hlavních motorů ekonomického rozvoje. Jsou charakterizovány jako poruchy normální touhy vlastnit, která se stává přemrštěnou a nekontrolovatelnou.

Nenasytné žádostivosti a lakotě zasvětil svůj výzkum tým nizozemských a ruských psychologů, jejichž studii publikoval časopis British Journal of Psychology. Podle vědců jde o silnou touhu po větším bohatství, majetku, moci a tak podobně ve vztahu k potřebám jednotlivce. Nenasytná žádostivost je interpretována negativně, neboť je považována za zdroj defraudace, korupce a dokonce i za příčinu válek.

"Podle předmětu zájmu se nenasytná žádostivost může projevovat v podobě lakoty, chtivosti či chlípnosti," uvedli vědci. Všechna náboženství ji odsuzují: pro křesťany je lakota jedním ze sedmi hlavních hříchů a svatý Pavel tvrdil, že láska k penězům je zdrojem všeho zla. Pro buddhismus je lakota jedním ze tří jedů, které vytvářejí špatnou karmu. Nicméně jsou psychologické školy, které považují lakotu za základní prvek lidské přirozenosti a soudí, že jsme víceméně všichni do jisté míry lakotní.

Je škudlení evoluční výhoda?

"Někteří autoři tvrdí, že žádostivost je pro lidské blaho životně důležitá, že jde o důležitý vývojový rys," vysvětluje doktorka Terri Seuntjensová z nizozemské Tilburgské univerzity, která tým vědců vede. "Osoby, které mají dispozice k tomu, aby vydělávaly a hromadily co možná nejvíce zdrojů, mají teoreticky vývojovou výhodu," citoval ji italský deník Corriere della Sera.

Lakomec však zřídka bývá šťastný, právě proto, že jeho žádostivost je nenasytná. Taková osoba nikdy nemá dost. Podle některých vědců, autorů studie publikované loni v Journal of Travel Research, to právě byla zaslepená žádostivost, která vedla k tomu, že se někteří bankéři chovali riskantně a vyvolali finanční krizi.

Tématem nenasytné žádostivosti se často zabývá psychoanalýza. "Těžko se však někdo obrátí na psychoanalytika proto, že si cítí být lakomý," říká doktor Walter Bruno z Italské společnosti pro psychoanalýzu. "Stává se ale, že při léčbě z jiných důvodů vyjdou najevo charakterové rysy, které lze označit za lakotu nebo nenasytnou žádostivost. Nejde ani tak o to, zda jsou nenasytná touha hromadit a lakota symptomy psychického onemocnění, či zda jsou smrtelným hříchem, jako o to, abychom se tázali, proč se tyto charakterové rysy projevují tak extrémním způsobem," dodává doktor Bruno.

Nenasytná žádostivost se může týkat různých objektů, zejména však peněz, jídla a sexu. Penězům se přikládá moc poskytovat svobodu a bezpečnost, moc změnit život či projevit navenek úspěch jedince. Není divu, že se pro někoho peníze mohou stát drogou. Stephen Lea a Paul Webley z Exeterské univerzity v Británii označují peníze jako "poznávací drogu".

"Peníze mohou představovat přirozenou pobídku na poznávací úrovni a z toho přinejmenším částečně plyne jejich motivační síla. Výzkumy z oblasti prudce se rozvíjející neuroekonomie již ukázaly, že přítomnost peněz aktivuje specifická centra v mozku," uvádějí.

ČTK