Les tvořený jedním stromem… zaniká

Klon topolu osikového

Jako hlavní aktér v případě lesa plného klonů je topol osikový (Populus tremuloides). Tato severoamerická dřevina roste od Aljašky přes Kalifornii a Texas až po Mexiko. Z hlediska životních nároků jde o dřevinu velmi přizpůsobivou, která se dokáže spokojit s málem. Zvládá sucha i zamokřené půdy a dokáže vystoupat až do výšky 4000 metrů. Dorůstá až do 35 metrů a díky bělavé kůře si ho „našinec“ může na první pohled z dálky splést s břízou. Fascinující je schopnost množit se vegetativně pomocí klonů z kořenových výběžků, což se v extrémním případě projevilo v Utahu.

Pando – les plný klonů

Podíváme-li se na data publikovaná serverem Live Science, tak les klonů rostoucí v Utah's Fishlake National Forest obsahuje kolem 47 000 kmenů, jmenuje se Pando. Fascinující je jeho váha odhadovaná na 5,9 milionů kilogramů. Podle vědeckých odhadů se ale počet kmenů lesa Pando mění. A nikoliv směrem nahoru, les se nerozrůstá, ale naopak chřadne. Vědecký časopis PlosOne označil Pando za největší žijící organismus na světě, který ale zásadním způsobem zpomalil svůj růst. Podle studie uveřejněné v PlosOne dochází k extrémnímu zpomalení přírůstku nových kmenů, takže les začíná být tvořen jen starými jedinci. Navíc do hry vstupuje faktor zvaný jelenec ušatý (Odocoileus hemionus) a člověk, který odstranil jelencovy predátory.

Složitá ekologická situace

Ekologie je vědecká disciplína studující vzájemné vztahy mezi zvířaty a jejich prostředím. V případě lesu Pando došlo k jeho oplocení a značnému využívání pro rekreační účely (kempingování). „Část problému spočívá v tom, že jelenci už v oblasti nemají přirozené nepřátele – šelmy. Na pořádku letopočtu 1900 tady lidé zabili nejvíce šelem, jako jsou vlci a medvědi,“ říká Paul Rogers, ředitel Western Aspen Alliance. Tím došlo k tomu, že jelenci začali mladé stonky spásat ve větší míře a zároveň se do lesa začali stahovat jako do svého bezpečného útočiště. Rogers se svým týmem pořídili letecké fotografie a porovnali je se starými záznamy. Ukázalo se, že plochy vzniklé pádem starých jedinců nezarůstají a les se tedy zmenšuje. Řešením se ukázalo být oplocení, které kopytníkům zabraňuje ve vstupu.

Právě tady se ukazuje, jak moc jsou propojeny jednotlivé komponenty živého ekosystému topolového lesa s desítkami tisíc klonů. Pokud mohli v přírodě volně zasahovat predátoři, les se rozrůstal, event. se dostal do vyváženého stadia (klimax, tedy vyvážené stadium sukcese). Odstraněním predátorů člověk napomohl množení jelenců, což se negativně odrazilo na spásané ploše. A jelikož není zájem vrátit do oblíbené kempingové oblasti medvědy a vlky (ostatně by oni sami měli problém s komfortní existencí v místech, kde Američané jezdí v autech za přírodním a přirozeným) a zároveň jde o zachování unikátního ekosystému, je nutné jej oplotit. To ovšem je už řešení, které je, eufemisticky řečeno, poněkud nepřirozené. Nicméně zdá se, že funkční. Oblast, jež byla oplocena roku 2013 už po několika letech vykazuje mnohem větší podíl mladých kmínků než místa otevřená jelencům a dalším přirozeným spásačům

Text: Topi Pigula