Krevní sraženina ve vesmíru: NASA řešila první akutní případ na ISS

Zdravotní rizika patří mezi noční můry vesmírných letů od nepaměti. Zatímco na planetě Zemi může lidstvo pro léčbu využít nejmodernější technologie a metody, na obrovskou vzdálenost takové možnosti logicky uplatnit nelze. Z tohoto důvodu je zdravotní stránka všech astronautů důkladně prověřována. Vesmírné posádky i přesto čas od času trpí různými nemocemi, průjmy a jinými obtížemi. Lidská schránka, tedy spleť vody, hmoty, buněk, tkání a orgánů, je zkrátka nevypočitatelná. A nedávno se na palubě ISS odehrál vůbec první vážnější případ.

První akutní případ

Doposud byly zaznamenány zdravotní komplikace astronautů většinou mírné povahy. To je dobrá zpráva, protože například Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), která je dobrodruhy nepřetržitě obývána od roku 2000, je od Země vzdálena přibližně 400 kilometrů. Okamžitá fyzická pomoc nemocničního personálu je tudíž vyloučena. Příznivou statistiku ale nadobro poznamenal první vážnější případ. Zdravotní problém byl odhalen během toho, kdy jeden z astronautů na ISS podstoupil ultrazvuk krku. Tuto metodu posádka pravidelně využívá v rámci probíhajícího výzkumu, kterým se snaží zjistit co nejvíc informací o účincích „nulové gravitace“ na průtok krve.

I když dotyčný astronaut nevykazoval žádné příznaky ani neměl rodinnou anamnézu, vyšetření prokázalo přítomnost krevní sraženiny v jeho jugulární žíle. Ta patří mezi nejdůležitější krční struktury, která odvádí krev z oblasti hlavy. Některé krevní sraženiny jsou extrémně nebezpečné, jelikož se mohou kdykoliv uvolnit a přemístit se krevním řečištěm k životně důležitým orgánům. Mezi takové patří například mozek, srdce a plíce. Z tohoto důvodu je léčba doslova nezbytná. Vesmírná medicína je ovšem stále v mnoha oblastech teprve na začátku. Pro léčbu hluboké žilní trombózy (DVT), jak se popsaný případ odborně nazývá, tedy zavedené postupy ani neexistují.

NASA volá o pomoc

Národní úřad pro letectví a kosmonautiku proto oslovil doktora Stephana Molla, který patří v této problematice mezi špičku. „Moje první reakce, když mě z NASA oslovili, byla zeptat se, zdali bych mohl navštívit Mezinárodní vesmírnou stanici, kde bych pacienta sám prohlédl. Z NASA mi řekli, že mě nemohou dopravit dostatečně rychle na místo, tak jsem pokračoval v procesu hodnocení a léčby odtud (z UNC Blood Research Center v Severní Karolíně),“ popsal situaci Moll.

Specialista na koagulaci a profesor působící na Severokarolínské univerzitě v Chapel Hill uvedl, že by léčba za normálních okolností spočívala v zahájení ředění krve po dobu nejméně tří měsíců. Tímto způsobem by se zabránilo zvětšení sraženiny, která by mohla ohrozit některé orgány. Při aplikaci léků pro ředění krve ovšem existuje určité riziko v případě, kdy dojde k vnitřnímu krvácení. Takové krvácení je pak těžké zastavit a je nutný rychlý lékařský zákrok. Nebyl však čas na spekulace. Moll měl obavy, že krevní sraženina odcestuje z oblasti krku k mozku, což by teoreticky mohlo vést k příznakům připomínající mrtvici.

Medikace na dálku

Stephan Moll a lékařský tým z NASA nemohli na palubu ISS okamžitě poslat léky na ředění krve. Stávající zásoby na Mezinárodní vesmírné stanici však zahrnovaly enoxaparin, což je látka, která brání srážlivosti krve. Jelikož mělo nejbližší zásobování dorazit až za několik týdnů, doktor Moll astronautovi předepsal dávky enoxaparinu na dalších 40 dní. Nešlo však o pilulky, nýbrž o injekce. Taková forma aplikace ovšem není ve vesmíru ideální, protože vznikají možná rizika z důvodu povrchového napětí. Další komplikace ale naštěstí nenastaly. Nové zásoby již obsahovaly dávky apixabanu, které mohl pacient požívat orálně. Během léčby astronaut podstupoval další ultrazvuková vyšetření a svůj stav s doktorem Mollem konzultoval telefonicky a přes e-mail. „Když mi astronaut zavolal na domácí telefon, moje žena odpověděla a pak mi předala telefon s poznámkou: ´Stephane, někdo ti telefonuje z vesmíru.' To bylo úžasné,“ komentoval nadšený Moll.

Totožnost pacienta neznámá

Aplikovaná léčba tedy zafungovala. Při návratu na Zemi však existovala určitá rizika z důvodu působení stresu a gravitační síly. Lékařský tým proto ukončil požívání apixabanu čtyři dny před tím, než astronaut započal návrat na Zemi. Všechno ale nakonec dobře dopadlo. Po šestiměsíční misi pacient bezpečně přistál a zcela se uzdravil. Další léčba již nebyla nutná. NASA neprozradila jeho totožnost ani časový rámec celé události. Když byla přítomnost krevní sraženiny zjištěna, astronaut pobýval na ISS již dva měsíce.

Incident popsala lékařka a astronautka z NASA Serena Auñón v odborném časopise New England Journal of Medicine. Ta v roce 2018 na palubě ISS působila jako letecká inženýrka. Největší otázkou je, jak bychom se s tím vypořádali při průzkumné misi na Mars? Nejen na tyto otázky je samozřejmě žádoucí co nejdříve odpovědět. Ostatně mimo posádky na ISS je třeba myslet i na blížící se misi na Měsíc.

Text: Petr Smejkal