Kopi luwak – nejdražší káva světa ohrožuje cibetky

Než si pro nás přijde

Znáte fantastickou scénu z filmu Bucket list (Než si pro nás přijde) týkající se kávy kopi luwak? Pokud ne, dovolte nám přiblížit závěr filmu, v níž hraje hlavní úlohu. Na smrt nemocní přátelé, milionář Edward (Jack Nicholson) a automechanik Carter (Morgan Freeman), užívají svá poslední dobrodružství, přičemž Edward si v mnoha chvílích vychutnává kopi luwak a Carter odmítá s odůvodněním, že je moc nóbl. Na konci filmu leží Carter, který měl mimochodem obrovské všeobecné znalosti a rozhled, v nemocničním pokoji a nechává svého bohatého přítele číst: „Kopi luwak je zajisté nejdražší káva na světě. Podle mnohých expertů spadá do kategorie velmi vzácných nápojů. Ve vesnici na Sumatře, kde pěstují její boby, žije druh divoké kočky. Tyto kočky jedí boby, stráví je a potom je vykálí. Vesničané seberou a pečlivě zpracují výkaly. Je to právě ona kombinace bobů a střevních šťáv z divoké kočky, jež dává kopi luwak její jedinečnou chuť a aroma.“ Edward dočte a komentuje: „Tys mě posral.“ A Carter už to nevydrží smíchem: „Kočky mě předběhly.“

Scéna má, možná díky překladu, pár faktických chyb, ale základ zůstává – jde o ultra drahou kávu z výkalů. Nejde sice o kočky, ale cibetky a spíše než o Sumatře by se mělo mluvit o Indonésii, ale to jsou v kontextu filmu drobné věci, byť přírodovědec či geograf by to viděli jinak.

Snobové ohrožují cibetky

Dovolte mi osobní vzpomínku. Jsem silný kafař, který spotřebuje kolem 8,2 kg kávových zrn ročně. Když jsem měl možnost ochutnat kopi luwak v malajské Malace, neodolal jsem a šálek zakoupil. A snad poprvé v životě vylil do kanálu. Nevadilo mi, že je z výkalů, kdyby mi vadil původ, vůbec bych za kávu neutrácel, vadila mi chuť. Z mého osobního úhlu pohledu prostě hnusná. Cenou se skutečně jedná o extrémně drahou záležitost v USA můžete za šálek zaplatit i 80 dolarů, což je podle aktuálního kurzu 1720 korun.

U nás ho můžete pořídit levněji, ale i tak nejde o žádnou láci. Pít kopi luwak je ve světě symbolem luxusu. Cibetkovitá šelmička druhu Paradoxurus hermaphroditus se česky jmenuje ovíječ skvrnitý, a byť patří mezi šelmičky, nepohrdne ovocem, a dokonce ani palmovým vínem, které domorodci nechávají kvasit na kmenech palem. Přestože je jejich domovinou les, v době zralosti působí škody nejen na palmových plantážích, ale i v porostech ananasů či banánů. Pokud bychom alespoň vzdáleně chtěli cibetky k něčemu přirovnat, tak jde o něco mezi kunou a divokou kočkou.

Nikoli plantáže kávy, ale chovy

Trávicí enzymy mění strukturu proteinů kávových zrn, což mění kyselost kávy a podle mnohých ji činí jemnější. Kopi luwak se stalo obchodním artiklem, který nelze nasytit sběrem přírodních výkalů. Proto vznikla potřeba ovíječe začít chovat, krmit kávovými bobulemi, aby byl neustálý přísun výkalů. A právě tady ochránci zvířat zaznamenali, že podmínky na farmách nejsou, eufemisticky řečeno, zrovna ideální. Časopis Animal Welfare popisuje podmínky ne nepodobné na některých farmách kožešinových zvířat. Kotce plné výkalů, zvířata překrmená kávovými boby (čím více sní, tím více vykálí) a v důsledku monodiety „zfetovaná“ kofeinem. Dráty klecí tvořily i podlahu. "Neustálé stání na takovém druhu drátu způsobuje vředy a odřeniny. Nemají kam jít, aby se dostali z podlahy. Je to neustálý a intenzivní zdroj bolesti a nepohodlí," řekl Neil D'Cruze, výzkumník, který sleduje stav cibetčích farem.

Nejdražší neznamená nejlepší

Ve hře je ještě jeden aspekt. Pěstitelé kávy se snaží nejlepší boby dostat rovnou do výroby, takže na cibetky zbývají boby podřadné kvality. Ironií osudu pak je, že právě z nich vzniká kopi luwak – nejdražší káva světa. Běžně se káva z cibetkových farem označuje jako „přírodní“, což evokuje, že jde o v přírodě sbírané výkaly. Byť je v některých asijských zemích chov cibetek „na výkaly“ omezen či přímo zakázán, přece jen se cibetky dále chovají. Nasbírat v přírodě tolik výkalů, aby to pokrylo poptávku, totiž není možné.

Text: Topi Pigula